Putování skřítků

První víkend v červnu proběhlo již čtvrté Putování skřítků. Letos nás jelo o něco méně než loni (4 rodiny), i když počasí vyšlo parádně. S většinou účastníků jsme se setkali v Rokycanech, společně popojeli autobusem do Volduch a od tamtud už jsme vyrazili po značce do Habru. Po cestě se k nám přidali Šemíci, se statečnou Štěpánkou, která přijela na putování i s berlemi, tak moc se těšila na kamarády. 

 

Nedaleko Habru nás čekalo první místo k přespání. Les plný bělomechu, a ďolíků tajemného původu, ve kterých malí průzkumníci mizeli, zabírali je a obhajovali před ostatními ostrými šiškovými střelami.

 

Z tohoto parádního lesa se ráno odcházelo jen těžko, ale když jsme vyrazili, odměnili nás na svačinové zastávce první borůvky. Naše víly si na sběr vzaly hrnky a kelímky od jogurtu, klukům stačila na drsňáka jejich trička.

 

Dalším bodem byl starý lom s usazeninami z pradávného moře. Děti procházeli členitý prostor, nejdříve vedeni hrou, posléze vášní geologů objevitelů. Čas pokročil, mnohým už se dál nechtělo, ale za večerní námahu jsme byli odměněni krásným mocným místem, které pro nás Netopýr vybral na poslední noc. Obrovské Slovanské a snad i Keltské hradiště Březina nás laskavě přichýlilo ozářené paprsky zapadajícícho slunce.

 

Právě tady u ohně vyprávěli děti své zážitky dřevěnému kumirovi, co tu po našem odchodu, dalšího dne zůstal hlídat naše tábořiště:

R: My jsme byli v místě, kde je tisíce zkamenělin. Ňáké jsme i viděli, třeba ňáké, co vypadaly jako žaludky nebo jako okno věznice.

Jo: Potom náš táta našel zkamenělé dno moře. To tu bylo před tisíci miliony lety.

R: To tu ani nebyly tyhle doubky, co tu jsou už moc dlouho. 

Jo: Našli jsme je v lomu – byly tam kameny, kterýma se dá kreslit.

B: ...a já jsem kreslila červeným a žlutým - byly tam jenom ohňový barvy.

R: Já si myslim, že ve středověku jich bylo tady na hradbách hodně.

Potom jsme byli ještě na jednom místě, které jsme pojmenovali "Bunkromecháč". Byly tam bunkry a šišková válka.

B: Já jsem si tam dělala obloučky z mechu jako koberec...

L: ...a já trůny z mechu.

– My jsme smíchaný – my jsme z Plzně, ...já jsem z Plzence ...z Říčan, z Prahy.

R: Já jsem si všiml, že tady někdo musel vysázet ty duby, protože všude okolo jsou smrky a tady je taková bublina dubů.

Je tu hrozě moc kamenů a takový skalky - tady totiž byly hradby. A já jsem našel něco, co asi byla hradní studna - takový kruh z kamenů...