Proběhla Kiwendotha 2018

Kiwendotha

27. – 30. 9. 2018

Malý Walden

 

 

 

 

Čtvrtek

Walden se začíná plnit. Na kraji lesa narůstá kolona aut, na louce rostou týpí, jako houby po dešti, na dřevišti ubývá dřevo a všude přibývá hlasů. Podle přihlašovadla to vypadá na slušnou účast, podle předpovědi počasí na krásný slunečný prodloužený víkend.

 

 

Pátek

Ráno je typicky podzimní, je zima, ale svítí sluníčko, takže naše zmrzlá těla se mají na co těšit. Walden se plní vůněmi snídaní. Za chvíli jsme všichni svolání k zahájení. Stojím v kruhu a šťouchám do Pecky: „Myslíš, že je tu 100 lidí? Vždyť to nevypadá.“ Začínám očima počítat, u devadesáti přestávám a říkám Pecce: „Ono to tak nevypadá, ale fakt je nás tu přes 100.“ Pecka jen s úsměvem přikyvuje. Z mé matematické rozcvičky mě vytrhl přicházející Dvoukvítek, první Zeměplošský turista, který všechny vítá na Zeměploše a vysvětluje jim, co bude jejich celodenním úkolem. Dopoledne jsem strávila na jednom ze stanovišť, kde jsem na příchozí chrlila záplavu bylin, hub a nejrůznějších plodů a tahala z nich příslušné názvy. Byla jsem velmi mile překvapená, jak to pro většinu hráčů byla úplná brnkačka. Ještě se na mě dívali podezřívavým pohledem, že mi jako stačí, že poznají žalud dubu letního od dubu zimního a Skřítky skoro uráželo, že chci jen rozdíl mezi smrkovou a borovicovou šiškou. Po obědě, který hráči strávili ve velmi těsné vzájemné blízkosti (byli svázaní po dvojici za nohu a ruku) započala odpolední část hry. Úkolem Zeměplošských turistů bylo navštívit co nejvíce památek. Nezní to složitě, ale, kdo jste někdy cestovali, sami víte, že turista nemá vždy na růžích ustláno. Zároveň však každý správný turista ví, že pokud potřebuje poradit, musí zajít do hospody. A stejně tak, tomu bylo i na Waldenu. Pomyslná hospoda, byla neustále plná turistů, kteří se zde čile seznamovali a následně vyráželi po památkách společně. Tak to má být.

Večerní část se přesunula na hřbitov. Zni to trochu strašidelně, ale Zeměplošský hřbitov byl velmi působivý. Ne každému se na hřbitově podařilo najít, to, co tam hledal, ale důležité je, že z něj všichni našli cestu zpátky.

 

 

Sobota

Sobotní ráno bylo opět s příslibem slunečného dne. Kiwendotha, tedy cestování po Zeměploše se chýlilo ke konci. Závěr proběhl na vodě. Osobně jsem u toho bohužel nebyla, ale zážitky jste mohli slyšet z každého týpí. Odpoledne patřilo rychlé bojovce v lese. A poté jsme se všichni vydali do blízké vesnice Bobrůvka na dlouho očekávaný kulturní zážitek v podobě Trilodivadla, tedy divadelního představení v podání kmene Trilobit. Divadelní kus se jmenoval Budulínek z hudebky a myslím, že mohu směle říct, že představení se všem moc líbilo. Trilobitům patří velký obdiv, za to, jak měli celý průběh divadla zvládnutý. Nejen herecky, ale i organizačně, technicky a výtvarně. Já osobně jezdím tábořit na Walden už dvacet let, ale v divadle, jsem tady byla poprvé.

Zbytek soboty už patřil společnému hraní na kytary a příjemnému sezení u ohně v týpích. Ti z nás, kteří se do spacáku dostali až v pokročilou noční hodinu, měli možnost pozorovat nádherně jasnou noční oblohu nad hlavou,    a pod nohama nádherně křupající první jinovatku.

 

 

Neděle

Opět slunečná, po noční jinovatce ani památky. Probíhá vyhlášení Kiwedothy, ozývá se Wašte pro nejlepší účastníky. Taky se vyhlašují Velké hry. Mahykánovu palici s velkou slávou přebírá od Borů kmen Trilobit. Všem gratulujeme, přejeme si navzájem klidnou cestu domů, a dokonce jsem zaslechla už i přání Veselých Vánoc. Je pravda, že další táboření bude až na jaře. Nebo už na jaře? Důležité je, že bude!

 

 

 

Na závěr se všem omlouvám za proběhlé změny v programu, zvláště dětem od Bobrů. Ale spolíhám na to, co jednou řekl pan Jaroslav Uhliř:„Na dětech je nejlepší to, že vydrží úplně všechno.“

Alexandra Šuláková - Sagitta

foto: Martin Lehký

Další fotografie, které pořídil Chrudoš Vorlíček - Top, je možno vidět natomto odkazu.