Velikonoční táboření rodinných kmenů na Kosím potoce

Na Kosí potok jsem na Velikonoce zavítala snad víc než po deseti letech. Tehdy jsem ještě byla součástí náčelnictva kmene Kruh, bezdětná a bez prstýnku, tábořili jsme na horní louce. Teď jsme přijeli na dolní louku jako návštěva Netopýra s Itawou a Čingise s Bětou. V teepee nás mimo třech manželských dvojic bylo ještě třikrát tři děti. Bylo těsno. Na louce nebylo těsno, ale krásně, a postupem dní dokonce vedro. Obhlížíme si spálené tváře od sluníčka a s Jučikalou vedeme smutné řeči o suchu a špatné trávě pro koně. Je duben a neprší. Potok za loukou chladí, Netopýr tu odlil několik stop zbloudilého mývala. Lasík s Medvědem nás tábořením krásně provázejí, děkujeme za to. Při četbě úryvků z Lovců mamutů  šly rodinné týmy lovit,samosebou mamuta, a to pomocí Setonova běhu.Ti nejrychlejší z tlupy ulovili opravdovou flákotu, ti mladší pak většinou bramboru a k tomu buřt či dva. Po zbytek dní bylo co jíst. Další den bohužel vyhasl naším pravěkým verzím oheň a bylo nutné ukrást ho sousední tlupě. A protože by se to mohlo opakovat, posunuli jsme se radši v čase dál do dob, kdy už člověk uměl oheň rozdělávat. Všechny děti to zkoušeli sirkami do vlastních hraniček a některé pak i křesat a třít. Další den jsme se mohli zúčastnit potní chýše, která byla opravdu pro drsňáky, včetně té dětské rozjezdovky. Nebo jsme jen my z Kruhu nějací měkejši? Večer proběhl slavnostní sněm, uznal orlí pera, navlékl korálky a dojemně udělil titul, zpívali jsme, bylo to moc milé.

 

Neděle byla tradičně neindiánská, vajíčka byla předmětem materiálových a genderových experimentů, pomlázky už tolik ne. Vaření v červeném víně vytvořilo fialovo šedé krystaly na povrchu, polévání barvami na vejce akční malbu, roztavené voskovky simulovali folklórní barevné kraslice, obalování v lepidle a omotávání bavlnkami zase způsobovalo nedobytné artefakty k obdivování. Vrcholem byl zlatý lak na nehty, díky kterému vznikala díla hodná předraženého prodeje třeba na Karlově mostě v Praze. Cibulová batika byla jako vždy krásná a nadčasová.

 

V pondělí mnoho koledníků získalo úplné bohatství dobrot, někteří (můj syn například) se neodvážili deklamovat hody hody a dopoledne bylo tím pádem dramatické. Některé bylo nutné polítu vodou, protože přišli až po obědě. A mezitím vším se bouralo a mávalo a odjíždělo a děkovalo.

 

Taky mávám a děkuji, bylo to fajn.

Maruška Bakšteinová