Velikonoční putování kmene Strážců údolí

Velikonoční putování je akce našeho kmene s mnohaletou tradicí. Jezdit na tuto akci se začalo již roku 2000. Ačkoliv se rok co rok obměňují lokality, kde se akce koná, plánují se stále nové zajímavé výlety do přírody či za kulturou, tradice Velikonočního putování, čímž myslím hlavně konání sněmu a samozřejmě oslavu Velikonoc, se nemění.

 

            Letošní rok jsme vyrazili do Janova nad Nisou. Sraz byl ve čtvrtek (18. 4.) ráno na Lužinách. Cesta autobusem probíhala bez problémů, dokonce jsme si při čekání na přestup zašli v Jablonci nad Nisou do velkého obchodu s korálky, čímž jsme vykouzlili úsměv místní prodavačce poté, co si zde mnoho z nás nakoupilo materiál na různé indiánské či jiné výrobky. Odpoledne jsme dorazili k chatě a ubytovali se. Do večera jsme si pak hráli na zahradě s míčem, který jsme našli cestou, což si velice užívali naši sousedé, ke kterým nám míč občas padal.

 

            Následující den jsme šli na celodenní výlet. Cíl tohoto výletu nebylo jen někam dojít, nýbrž také najít kešku z Výzev, které na tento rok Liga zorganizovala. Keška se měla nacházet na vrcholu Jizera, vzdáleném zhruba 13 km. První etapa cesty byl výstup po křížové cestě na rozhlednu Slovanka, kde jsme se mohli pořádně rozhlédnout po zdejším kraji. Následně jsme pokračovali v cestě. Počasí bylo opravdu teplé a slunce nám spalovalo kůži, proto nás překvapilo, když se najednou z horké asfaltové cesty stala cesta pokrytá vrstvou sněhu. Na jednu stranu se nám šlo hůře. Nohy nám podkluzovaly a boty byly každým krokem mokřejší, na stranu druhou to znamenalo, že jsme ve větší nadmořské výšce a blížíme se k cíli. Samozřejmě se mezi námi našli vtipálci, kteří si nenechali ujít příležitost a začali s potutelným úsměvem házet sníh po ostatních.

   

            Od cíle nás už dělil jen jediný kopec, který jsme hravě zdolali, i když občas někdo zapadl do sněhu nebo ještě lépe do sněhu, pod kterým tekl potok. Na vrcholu nás zaujalo množství skal, z nichž na tu největší jsme hned vylezli a dali jsme si tu přestávku. Následovalo vrcholové foto. Po krátké pauze jsme šli hledat výše zmíněnou kešku. Ačkoliv jsme znali GPS souřadnice a popis místa, kde má být keška ukryta, nalézti ji bylo opravdovým oříškem. Náš kmen se však nikdy nevzdává a kešku jsme tedy nakonec našli. Již zbývalo jen připsat čtyři verše, dát do kešky jeden  předmět za kmen, vše zdokumentovat a hurá zpátky. Ještě tentýž den večer jsme začali hrát na chatě velký turnaj v piškvorkách.

 

            V sobotu jsme šli na výlet do Liberce, kde jsme měli v plánu navštívit místní ZOO a bazén. Cesta byla dlouhá zhruba 7 km a vedla přes lesní kostel. Dále se část z nás odpojila a vydala se na samostatnou expedici s cílem najít Ledovou skálu, kde se konal sněm našeho kmene v roce 2002 a mohla by být také teoreticky adeptem na místo konání zítřejšího sněmu. Za těch sedmnáct let se však okolní krajina dost změnila a potencionálních „Ledových skal“ jsme našli alespoň čtyři. Při přihlédnutí i ke vzdálenosti od chaty jsme se rozhodli, že se tu zítřejší sněm konat nebude.

            Dorazili jsme do Liberce a vystáli si dlouhou frontu do ZOO. Stálo to však za to a kromě proslulých bílých tygrů, kteří jsou místní raritou, jsme viděli i další pozoruhodná zvířata z různých koutů světa. Následovala návštěva bazénu, kde jsme si kromě blbnutí na tobogánu a lenošení ve vířivce také splnili spoustu činů ze sekce 1Q. Večer, již po setmění, jsme se vrátili do chaty, kde jsme dokončili turnaj v piškvorkách.

  

  

            Předposlední den byl dnem sněmovním. Ráno jsme se rozdělili na tři skupiny. Holky barvily vajíčka a my ostatní jsme buďto šli hledat místo na sněm nebo proutí na pomlázky. Dopoledne se ještě stihla uskutečnit rada orlích per, tudíž jsme mohli v odpoledních hodinách vyrazit sněmovat. Místo sněmu bylo opravdu nádherné. Bylo na vrcholu kopce, kde se tyčila skála, a byl odtud velký výhled do kraje. Slunce hezky svítilo, což zprvu vypadalo kouzelně, poté to začalo být trochu nepříjemné. Na sněmu jsme si celkem uznali 24 činů, 2 velké činy a 3 tituly, což nás zas posunulo o něco výše v mezikmenových statistikách. Po sněmu kluci pletli pomlázky a holky dodělávaly vajíčka, aby bylo na zítřek vše připravené.

  

            Nastalo Velikonoční pondělí, kdy místo klasického budíčku chodí kluci s pomlázkami na koledu. Některé holky se jen tak nedali, a tak se občas kluci museli více snažit, aby o svou nadílku nepřišli. Po snídani jsme si sbalili a vyrazili k autobusové zastávce. Jelikož měl autobus jet až za nějakou dobu, dali jsme si jednu jízdu na bobové dráze, která byla provozována kus od zastávky. Zbytek času jsme si ještě krátili skákáním na trampolíně. Cesta do Prahy byla bezproblémová, a tak jsme odpoledne již byli doma.

            Abych to shrnul, toto Velikonoční putování bylo velice vydařené. Každý den bylo hezké počasí, užili jsme si i sníh, viděli zajímavou krajinu a kulturu, splnili si pár činů a v neposlední řadě oslavili Velikonoce.