Páté Putování skřítků

Míla s Kubíkem v kočárku zde suverenně předvedl výkon takřka akrobatický. Na potoce jsme brzy našli kemp Jezevec, na kterém jistě pár let nikdo netábořil. Ve chvíli, kdy většina skřítků i dospělých dřímala pod měsíční oblohou, se ze tmy vynořila světla baterek a brzy jsme se přivítali i se Šemíky a jejich kamarádem Markem. A bylo nás pět – rodin. Dopoledne se naše řady rozrostly i o mou krásnější polovičku, která na nás čekala u též krásné hájovny Kolna. Na úpatí posvátné hory Veliz jsme se pokochali výhledem na panorama Brd. Na vrchol jsme šli zase ve větším počtu, neb se přidali Indy, Viktor a Jáchym. 

 

Hora Veliz nese jméno slovanského boha Velese, ochránce stád, který na sebe bral i podobu medvěda. Pod vrcholem hory stojí na louce několik chalup a kostel přestavěný v baroku z románsko-gotické klášterní svatyně. Kdysi tu stávala tvrz, jejímž správcem se 15 let před založením Berouna stal vladař jménem Medvěd. Nyní zde na malebném hřbitově spočívají kublovští obyvatelé. Z tohoto místa lidského posvátna jsme vystoupali do míst posvátna přírodního. Člověk zde sice postavil dřevěný idol – vousatého strážce – ale s takovým citem a pokorou, že působí, jako by na skalce vyrostl společně s okolními buky. Skřítkové se zde ovšem zaobírali spíše krabičkou plnou plastových drobností, která byla ukryta ve skalní spáře.

 

Přes ves Kublov jsme došli na skálu Pískačku, kde k naší hrůze i

radosti předváděli skřítkové odvážné horolezecké kousky. Slunce právě zapadalo, když jsme rozbili svůj tábor na kempu u kublovských jezírek. Za soumraku došel i Jerry s holkama. Otužilec Jaromír ještě za večerního šera vyzkoušel vodu, já s Terezkou jsme si svých pár temp nechali na slunné ráno. To bylo vpravdě nedělní. Děti se rozprchli do širokého okolí a dospělí si užívali klábosení a zpívání u ohně až do pravého poledne. A jako jsme se předchozí dny postupně scházeli, tak jsme se nyní loučili podle toho, jak kdo spěchal na vlak, bus, či ke svému vozu. 

 

 

A protože toto putování jsme věnovali hlavně našim skřítkům, vězte, že těm se nejvíce líbilo:

Pouštět listové lodičky, spát pod širákem, krmit kozy u hájovny a lézt po stromech. Také se jim líbilo na hřbitově a na tom kopci, ta socha a keška a jak je Čingis honil s křivolakým klackem, který byl obludou, a posezení u ohně, skákání po kamenech v potoce a hraní her, co si sami zorganizovali.