Nejprve jsem se vrhla na základy výroby indiánských ručně tkaných pásků zvaných sasche. Této dílny se s láskou a nekonečnou trpělivostí ujala Waštewin. Čekala jsem, že to bude pěkně odsýpat, jeden uzlík za druhým. Bylo to ruční tkaní, takže zas tak rychle to nešlo a musím říct, že při složitějších vzorech je to spíše velké soustředění než relax. Naštěstí jsme zkoušeli základní sasche a tam se po jisté chvíli dá mluvit o relaxu.
V mezičase jsem se vrhla na tvoření lucerničky s Mokroušem. Též má u mě velkou poklonu za svou trpělivost. Velké díky i za možnost vyzkoušet japonská dlátka - teď už nechci jinak. ☺️ Málokterý řezbář by dal všanc svá nejlepší dláta. Většina zúčastněných kromě mistra řezbáře a Matěje Kopřivy si způsobila lehčí úrazy při vehementní tvorbě lucerniček. Bohužel sklenáři nestihli připravit skla, takže někteří pražští se domluvili na dalším setkání a dodělání lucerniček i se skly. Já ještě musím zavolat sklenáři a objednat skla.
Další částí programu bylo šití šatů, bederek a košilí pod vedením Radky Kopřivové. Šicí stroje drnčely, jehly se před očima jen míhaly.
V poledne nám Anetka a Martin připravili vynikající oběd, dokonce bylo možné si vybrat mezi veganskou a masitou verzí.
Odpoledne se nás ujal Ablakela. Nakreslil týpí zvenčí i zevnitř, mluvil poeticky o táboření a rozložení věcí v týpí, o malebnosti v týpí i jeho okolí, i o tom, jak uctít návštěvu. Potom byla na řadě výroba jelenicových váčků na cokoliv.
Program byl velmi nabitý, takže jsem zdaleka nestihla všechno. Povedlo se mi vyrobit si lucerničku, začít sasche a domů jsem si přivezla jelenici na výrobu váčku, kousek umělé šlachy a trochu katlinitového prášku na zdobení.
Zapomněla jsem si v klubovně víčko od termosky, snad jen abych se na krásné místo ještě vrátila. Bohužel mě čas svíral a nemohla jsem se vracet, děti doma čekaly. Díky Medvěde za vyzvednutí (na SRKu si předáme).
Děkuji za příjemně strávený den ve společnosti úžasných tvořivých lidí.
Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.