Jarní klíčení 2020

I letos na jaře proběhla již tradiční akce pořádaná Ohniveckým společenstvím a to Jarní klíčení. Nic méně, jako všechno toto jaro, mělo jinou podobu a formát, něž jsme si zvykli. Protože nám bylo líto, že se na domečku v Srbech nesejdeme, jak bylo v plánu, vymýšleli jsme možnosti, jak se sejít alespoň virtuálně. Nejprve vzniklo virtuální prostředí na Slacku, kde jsme sdíleli některé nápady a podněty, ale potřeba lidského kontaktu, byla tak velká, že jsme se nakonec sešli online. Nejprve byla potřeba sdílet první pocity z karantény a šití roušek, ale potom jsme tomu dali ucelenější rámec a podobu. Začali jsme se scházet každou středu večer. Na obrazovce se pomalu otvíraly okna s pohledy do jednotlivých domácností, pracoven, obýváků, ložnic, ale i koupelen, všude kde byl klid a soukromí, což ne vždy bylo jednoduché. Spoustu z nás už bylo unavených z posedávání celý den před obrazovkou, protože online výuka nebo homeoffice byl realitou každého dne, ale i tak nám to tak nějak stálo za to. Na každou středu jsme si dohodli téma, byla opravdu různorodá: Kniha, co teď čtu; Emoce; Co nás činí šťastnými a zdravými během naší cesty životem; Rozum a cit; Meditace a modlitby, Duchovno a děti; Jak vést děti k spiritualitě?; V co věřím; Smrt; Role muže/ženy.

Začali jsme na konci března, o víkendu, kdy se měla akce konat, a poslední setkání se uskutečnilo až na začátku července. Jestli to dobře počítám, sešli jsme patnáctkrát. Účast byla různá, nejvíc nás bylo něco přes 20, nejčastěji asi 12 a na konci jsme to zvládli v šesti. Ale celou dobu se všechna setkání nesla v duchu obrovské pokory a tolerance k názorům druhých. Vzniklo zde úžasné bezpečné prostředí pro sdílení.

Už se opravdu hodně těším, že se uvidíme osobně, ale svým způsobem mi i bude chybět ta intimita blikajících obrazovek a malých obrázků. To pravidelné setkání v klidném prostředí, které nám pomáhalo žít v bláznivé době.

Kateřina Pejšová - Lasík