Kmen Bobrů a pandemie

Ještě před rokem si asi nikdo z nás neuměl představit, že by kmenová činnost musela být odkázaná na online svět, ale realita se ze dne na den proměnila a my stáli před rozhodnutím, co s tím. Do té doby jsme se přece snažili děti od monitorů vyhánět ven a teď se měly stát našimi jedinými spojenci. Začátky byly teda k technologiím skeptické - plnili jsme různé výzvy nebo si poštou posílali a společně vytvářeli komiksové příběhy. Nakonec jsme ale přeci jen vyhlásili historicky první online schůzku, která se nesla v duchu společného vaření a přese všechny technické problémy večer proběhl moc příjemně - popovídali jsme si u společného jídla skoro jako kdysi.

 

 Účast dětí nebyla velká, ale utkvěla mi krásná věta z jedné porady, na které jsme řešili, jestli to má tedy budoucnost - “I kdyby přišlo jediné dítě a my mu tímhle mohli zajistit pár příjemných chvil, má smysl pokračovat”. Po čase jsme na schůzkách zkusili přesedlat k hraní her - kreslení a hádání obrázků, virtuálnímu prší nebo třeba soutěži v určování polohy známých míst v mapě. O Velikonocích přišla fotovýzva a poštou všem dorazily obálky s dotazníkem Co na to Bobři snažícím se vrátit se v čase ke společným zážitkům a historkám. Jako třešnička na dortu přišla dlouho připravovaná hra Staré Říčany a s ní i doslova mobilizace dětí. Rozhodli jsme se kontaktovat každého osobně a vida - zúčastnili se mnozí a hned na další online schůzce následovali pozitivní ohlasy i vyhlášení výsledků s cenami - bludišťáky, výtvory z našich řad (zdaleka ne jen dívčích:)...) A to je, myslím, zpráva pro všechny, kteří se v téhle nelehké době snaží udržovat kontakt s dětmi. Ačkoli našemu kmeni do cesty přišlo spoustu leckdy nelehkých rozhodnutí, porad, pocit neúspěchu a další porady, postupně mi docházelo, jak úžasné lidi kolem sebe mám, že se nevzdávají a znovu a znovu spojí své síly, aby vytvořili něco hezkého pro druhé.

 

Díky, že toho můžu být součástí. :)