V ohnivectví (jako) doma - sešli se ohnivci LLM

Je pátek ráno, začíná den. Pro mě osobně tedy začal už v noci, kdy jsem naspala jen něco kolem tří hodin,

a tak jsem mírně mimo. No, snad to dospím ve vlaku.

Házím tedy batoh na záda a mířím do školy, pak už pojedu rovnou na nádraží.

 

Přes den prší, když opouštím školu, naše vrátná po mě hází překvapené a soucitné pohledy, jakože co jsem to za přízrak, že se vydávám s krosnou do deště. Mně ale nedostatek spánku, déšť, ani vrátná nerozhází.

Jedu na super akci, tak co.

 

S přestupem ve Žďáru dojedeme až do Skleného nad Oslavou. Říkám "my", poněvadž už na Hlaváku v hale mám to štěstí, že potkávám Oblázka a Ivču. Povídáme a já zjišťuju, že vlastně nemám místenku. Jasně koupila jsem si jen lístek. Kruci. Na poslední chvíli lovím v kapse mobil a v něm jedno z posledních míst. Říkám si, že cesta začíná dobrodružně. Super, povedlo se. Díky holky! 

 

Ve Skleném se potkáváme s dalšími účastníky a plni napětí očekáváme věcích příštích. Přichází za námi čtyři bytosti, jež nám jsou následně průvodci na nadcházející cestě. Je na nás, jestli je našemu srdci blíž Králíček se svačinou, drsný Velitel, milá Čarodějka nebo tajemný Mnich. S naším vyvoleným pak zavítáme do míst hlubokých myšlenek, jako je Hostinec, Domov a Chrám. Po stravě duševní dojde i na naplnění našich žaludků báječnou dýňovkou. Padám do spacáku ve stavu absolutní spokojenosti.

 

Sobotní ráno je u nás dřív, než se nadějeme, spolu s rozcvičkou, plnou pohybu a smíchu. A pak už je tu očekávané pásmo programů, během nichž mluvíme, přijímáme energii, inspirujeme se jeden od druhého. V bezpečném prostředí sdílíme radosti i starosti, obavy, řešení, … Předáváme si tipy na to, co dělat, když …

Prožíváme intenzivně a vědomě. Jako nádoba se plníme místní laskavou atmosférou. Libo-li horkou čokoládu? Prosím. Here you are. Viděl/a jsi někdy rozkvétat čaj? Tak se dívej.

Nezůstáváme ale jen u získávání. V poradním kruhu dochází k obohacujícímu zamyšlení a vymýšlení podnětů pro ohniveckou budoucnost. Zlatým hřebem večera je taneční parket. Nad hlavou se nám vznáší barevné lampionky, prostorem se nesou písně každého z nás. Tipujeme, čí je která. Fascinující čas.

 

Nakonec je tu i neděle. Ranní mlhy nad hladinou rybníka pomalu stoupají vzhůru. Víkend se pomalu uzavírá.

Nejen zpětnou vazbou, ale i popovídáním. Nenecháváme nic otevřené, zranitelné… Jsme OK.

 

A možná taky tak trochu K.O., ale v dobrém slova smyslu. Máme za sebou intenzivní, dobře strávený čas, nabitý pozitivní energií. Rozkvetli jsme jako ten čaj.

Odvážíme si nová přátelství, dobité vnitřní baterky, radost a moudrost.

A s naším vlastním lampionkem v ruce, který nám, ač bez svíčky, bude zářit i v těch největších tmách.

 

 

Marie Bílá - Maru

fotografie: Tibor Parák - Wičháka, Zuzka Majdlochová - Wigmunkewin, Katka Sadílková - Ileyawin