Stopou Černého vlka – sedmdesát let poté

Navštívil školu v Lysolajích, vedenou woodcrafterem Františkem Kupkou, a zápis do kroniky doprovodil kromě své obvyklé totemové značky – vlčí stopy – také kresbou medvěda. Absolvoval tiskovou konferenci. Na vlnách Československého rozhlasu se nesl jeho proslov prodchnutý myšlenkou na mírové soužití mezi národy. Přednášel o indiánech, o zvířatech, o životě v divočině. Zavítal do Ymky, do dvou skautských kluboven… Řeč je o legendárním Ernestu Thompsonovi Setonovi a jeho téměř týdenním pobytu v Praze na sklonku roku 1936. Kulaté výročí této události důstojně připomněla 14. prosince 2006 Liga lesní moudrosti (LLM) slavnostním večerem v budově na Senovážném náměstí 23.

„Mnoho animozity mezi lidmi pramení z toho, že se neznají. Mají vůči sobě předsudky – a teprve když se lépe poznají, bariéry padnou. A oni najednou zjistí, že ten druhý vlastně není nepřítel, že to je normální člověk jako oni a není důvod vůči němu chovat nějaké nepřátelství.“ Zhruba tak by se dal podle Františka Kožíška – Biminijiho stručně vyjádřit obsah proslovu, s nímž se k posluchačům Československého rozhlasu obrátil během své pražské návštěvy zakladatel woodcraftu E. T. Seton – Černý vlk (z jehož učení programově vychází i skauting). Autor publikace Seton v Praze František Kožíšek jeho projev připomněl během zmíněného setkání uspořádaného Ligou.

Upozornil také, že Černý vlk navštívil Prahu v rámci jednoho z nejdelších turné, která kdy podnikl. Trvalo celkem 138 dní, a bylo mu tehdy 76 let. Na cestě ho provázela jeho žena Julia, která program turné obohacovala o ukázky indiánských písní a tanců. Setona do Prahy pozvali představitelé tehdejší woodcrafterské ligy a Ymky; svou roli v prvních kontaktech s ním sehráli i skauti.

„Naše návštěva v Československu je jedním z nejjasnějších bodů v mé paměti. Byli jste k nám tak laskaví, tak ochotní vyjít nám ve všem vstříc…,“ vybral František Kožíšek do své knihy úryvek z dopisu, který napsala Julia Setonová o rok později. Silný dojem, vyvolaný pražským setkáním se slavným zálesákem a spisovatelem, zůstal ovšem pochopitelně i v myslích Čechoslováků, kteří tehdy tak či onak „byli u toho“.

Se svými vzpomínkami se proto ke zhruba čtyřiceti účastníkům slavnostního večera postupně obrátili také přítomní pamětníci: význační představitelé předválečné generace woodcrafterů Milouš Stárek – Mahykan, Zdeněk Pouba – Hehun a místostarosta Junáka Jiří Navrátil. V místnosti ozdobené vlajkou Ligy a ozářené plameny čtyř svíček, symbolicky zapálených podle tradic lesní moudrosti jako světla Krásy, Pravdy, Síly a Lásky, naslouchali ostatní se zájmem jejich vyprávění o tom, jaké to bylo, když…

…„Když zpívala paní Setonová Wakondu, při níž se zvedají ruce nahoru, tak náčelník Ligy bratr Manoki je zvednout nemohl, protože to znamená vzdát se – a on byl v té době důstojníkem Českolovenské armády…“ nenechal si kupříkladu pro sebe ani tuhle drobnou rozšafnou historku Milouš Stárek – Mahykan. „Jeli jsme tehdy naproti Setonovi do Chebu,“ líčil zase Zdeněk Pouba – Hehun, „a s námi také tehdejší náčelník kmene Wahpeton Stanislav Kříž – Šíp. On byl vlastně prvý, kdo se na půdě naší republiky dostal k Setonovi, do jeho vagónu a kupé, a přivítal se s ním, nežli jsme tam my ostatní došli. Zastihli jsem ho už v rozhovoru se Setonem – a nevěděli jsme, že Seton si myslel, že mluví se Seifertem (Miloš Seifert byl náčelníkem tehdejší Ligy čs. woodcrafterů, pozn.) – A v této představě se pak odvíjelo několik dní…“ Místostarosta Junáka se pro změnu rozpomenul na zástup lidí v městské knihovně, kde Seton přednášel a kde ho také Jiří Navrátil coby skautský nováček zahlédl, jak se mihl kolem něj. Kdosi z jeho junáckého oddílu podle Jiřího Navrátila k Setonovi pronikl, aby získal podpis Černého vlka na památku. „Podepisoval velice ochotně, to mohu potvrdit. Podepsal se tuší na kousek kůže, udělal tam vlčí stopu, a my jsme ji pak měli v rámečku pověšenou v klubovně…,“ nechal se slyšet skautský činovník.

Mezi řečníky, kteří během tříhodinového setkání diskutovali o Setonově odkazu, byli mj. i náčelník LLM Aleš Sedláček – Tokaheya a zástupci Asociace TOM Tomáš Novotný a Petr Balcer. Vzhledem k tomu, že při cestách po USA zavítali do míst, kde Černý vlk žil, doprovodili svá vystoupení promítnutím série tematických fotografických snímků.

„…Poprvé a zároveň naposledy navštívil Československo, zemi jeho dílu zaslíbenou – vždyť po tolika letech po jeho odchodu do věčných lovišť ho zde chovají v úctě tisíce skautů, ymkařů, trampů a woodcrafterů,“ píše František Kožíšek v úvodu své knihy, o jejíž čerstvou reedici se Liga zasloužila. Jde o druhé (u LLM první) vydání této publikace, rozšířené a doplněné – mj. také o kompaktní disk, obsahující i zvukový záznam Setonova rozhlasového projevu. František Kožíšek několikrát zdůraznil tehdejší (i na soudobé poměry) nebývale velký zájem médií o popisovanou událost – a rovněž to, že „jednotlivci si odnášeli z té návštěvy hluboký vnitřní zážitek“. Živým svědectvím o tom, že dávnou pražskou stopu Černého vlka čas rozhodně nezavál, byl i vzpomínkový večer zorganizovaný Ligou lesní moudrosti sedmdesát let poté.

Komentáře, diskuze

Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.