Táboření ohnivců a absolventů ohniveckých čotokev

Měla jsem tu čest na plno si užít si vůbec první ročník Táboření účastníků Ohniveckých čotokev. Už od pátku 5. dubna, kdy jsme se začali postupně sjíždět na tábořiště kmene Osmaka Opo u Mukařova, bylo jasné, že to bude akce s osobitým rázem.

Každý z nás jsme z jiného kmene, z jiného zázemí, z jiného koutu světa – projevilo se to už během stavění teepee. Každý znal jiný způsob stavby, jiné poučky, jiné techniky, ale při tom nikdo nevelel, takže celá stavba byla hódně o komunikaci… A vlastně i celá akce. Nikdo nás neorganizoval, aktivity se děly tak, jak jsme se mezi sebou dohodli.

Táboření se neslo v poklidném duchu s velkým množstvím odpočinku, dobrého jídla a pití. Každé jídlo vařil někdo jiný, a tak každé přinášelo nádech z jiné kuchyně. A stejná, ne-li větší rozmanitost se týkala i pitného režimu, za což děkujeme Okeyovi s jeho ochutnávkou čajů napříč prostorem (tedy z různých zemí) a časem (s různou délkou fermentace) a také Vaškovi za jeho úchvatné provázení odlehlými oblastmi Peru a Brazílie uzavřené vařením kakaa podle domorodé receptury.

Z méně jídelních a pitelních částí programu jsme třeba vyráběli pochodně, pod Chírovým vedením jsme zkombinovali běhání ve stylu Forresta Gumpa s pokládáním si náročných filosofických otázek, nebo jsme večer zpívali a hráli na kytary u ohně. A také jsme si stihli popovídat o našich vzpomínkách na Ohniveckou čotokvu, zavázat se k „giveaway“ výzvě a probrat důležité otázky života, vesmíru, a tak vůbec všeho.

Celou akci hodnotím nesmírně pozitivně, byla odpočinková a plná zážitků zároveň. Doufám, že z ní vznikne každoroční tradice a všem, kdo jste to zvládli dočíst až sem (ale i všem ostatním) doporučuju příště přijet taky - pokud jste účastníkem Ohnivecké čotokvy a pokud ne, tak vám doporučuju jet na Ohniveckou čotokvu.