Dne 3.2. to byl rok, co zemřel Václav Břicháček, přezdívaný příznačně Gigant.
Byl to moudrý člověk, který se celý svůj život pohyboval ve skautingu, kolem woodcraftu.
Byl jedním ze zakladatelů kmene Kruh.
Pracoval jako dětský psycholog.
Je spoluautorem mnoha knih, publikací - pro skauty, pro vlčata a pro světlušky, pro rovery.
Mnohokrát přednášel na skautských kursech FONS (kurzy pro rovery), které měly atmosférou blízko k lipnici, k outdoorovým seminářům.
Pracoval hodně s rovery a přemýšlel o smyslu života, o jednotlivých životních etapách.
O tom, že je třeba pořád žít v rámci možností kvalitně, plnohodnotně. vyváženě.
Pamatuji si jeho slovo NAVZDORY.
Říkal, že je potřeba vždycky najít cestu, východisko navzdory různým překážkám, které nám osud klade do cesty...či nepřízni, strázním, starostem...
Je potřeba to nevzdat a pořád doufat, věřit....
Věřil v podobná společenství, jako jsou kmeny, oddíly. V jejich potenciál.
Ve výchovu dětí a mládeže.
V občanskou společnost. (podobně jako také-členka kmene Kruh Jiřina Šiklová. Ta těmhle partám říká "ostrůvky pozitivní deviace")
Měl stále co říct. Nebyl demagog.
Naopak. Držel s mladýma. Nešanoval nikoho.
Staří bafuňáři skautští funkcionáři ho neměli rádi. Příliš představoval čerstvý vítr.
Byl velmi exponovaná osoba. Příliš neodpočíval.
Ale stejně si na konkrétního člověka vždycky udělal čas. Popřál sluchu.
Byl silná, velice laskavá osobnost. Smával se od plic.
Byl velký jako medvěd, přitom hodný.
Měl velkou, rozložitou náruč. A velkou míru pochopení.
Bylo u něj a s ním dobře. Vyhledávalo ho proto spousta lidí.
Na mnoho z nás kolem měl silný vliv, dotkl se našich srdcí a chybí nám.
I proto byla vydána knížka na jeho počest.
Chcete-li, přijďte se do památníku písemnictví podívat.
(Jinak 22.2. je mezinárodní den sesterství, skautský svátek, co se slaví po celém světě.)
Irí