O víkendu 9.-11.3. se na Filipově Huti v ubytovně LLM uskutečnila první zimní čotokva zaměřená na běžkaření. V pátek, jakmile všichni dorazili, začal výcvik osmi lidí vedený Divousem a Sýcem. Odebrali jsme se na blízkou louku, kde jsme se učili správným technikám jízdy a běhu na běžkách. Po večeři následoval Divousův výklad o správném výběru lyží a jejich mazání. Sýc pak přednášel o vhodném oblečení a o tom, co bychom si určitě neměli zapomenout přibalit s sebou na výjezd. V sobotu se mělo vyrazit do terénu.
Když jsme se ráno probudili, venku sněžilo. Měli jsme trošku zamotanou hlavu z toho, jaký vosk použít. Po snídani se rozběhly poslední přípravy na náročný výlet a v 9:00 jsme vyrazili. Auty jsme dojeli na Kvildu a vyrazili pěšky s lyžemi na rameni. Na prvním vhodném místě jsme nasadili lyže a po mírně stoupající cestě jsme se dostali na prameny Vltavy. Po krátké přestávce na načerpání dalších sil jsme pokračovali dál. Vystoupali jsme pod Černou horu, kde se otevřely rozlehlé pláně s vyvrácenými a polámanými stromy. Dost zde foukalo a tak jsme se tu moc dlouho nezdrželi. Stejně byl jindy skvělý výhled kvůli stálému sněhovému mrholení minimální.
Začalo se sjíždět do údolí. Dolů to jelo nádherně, jen to svištělo. V jednom místě byla cesta neprůjezdná a museli jsme kličkovat mezi smrčky vedle ní. Z rozcestí někteří jeli rovnou na Modravu a odtud šli pěšky na Filipovu Huť. Zbytek se ještě zaběhl podívat na Modravské slatě. Na chatu jsme se vrátili v pozdně odpoledních hodinách. Teplé jídlo na nás již čekalo. Po krátkém odpočinku se uskutečnila další přednáška. Sýc vykládal o různých nebezpečenstvích v zimě na horách. O zimních výpravách a jejich vedení vedl pak výklad Čiksika.
Neděle byla sice krátká, ale přesto to byl nejkrásnější den z tohoto víkendu. Celý den svítilo sluníčko a příjemně hřálo. A tak jsme v ranních hodinách vyrazili na poslední projížďku po šumavských hvozdech. Ten, kdo se v sobotu nebyl podívat u Modravských slatí, vyrazil tam. Výkonnější skupina (Divous, Sýc, Sokol, Kamila a já) zvolila o něco delší trasu – podél Roklanského potoka na Tříjezerní slať a zde ještě „menší“ okruh. Delší trasa se nám však vymstila. Divous zlomil lyži, zbláznily se mu hodinky a došly baterky ve foťáku.
Naše skupina však neodhadla čas pro zpáteční cestu a dorazila o dvě hodiny později na chatu. V rychlosti jsme tedy zabalili, najedli se, rozloučili a naskákali do aut. Za dva roky by se tato čotokva měla uskutečnit znovu. Tak snad se tam uvidíme.
Martin Svoboda (Jestřábi)
Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.