Medailonky z náčelnictva - Kamila

Jaké je tvé civilní povolání? 

Chemik

 

 

Z jakého kmene pocházíš, jak dlouho jsi v LLM a jak ses tam vlastně dostal/a?

Původně jsem z Wallowy, kam jsem se vetřela coby ocásek svého staršího bratra (Apače). To bylo někdy kolem roku 1991, Wallowa tehdy byla jednou nohou u skautů, jednou nohou v LLM. Já jsem byla tehdy ve skautském oddíle, ale hrozně mě táhlo indiánské táboření. A když jsem pak na Truck and Country Festu na Letné (viz medailonek o Ablakelovi!) poprvé na vlastní oči viděla indiánský tábor Bílého Wampumu, uchvátilo mě, že něco takového existuje tak blízko na dosah ruky, to už jsem věděla, že Wallowa znamená stezku do tohoto romantického světa. S Apačem jsme v té době ušili první wallowácké týpí – bylo z poměrně tenkého plátna, které bylo natolik elastické, že týpí bylo vždy krásně vypnuté, na druhou stranu při prudkém dešti fungovalo toliko jako tříštič velkých kapek a interní generátor vodní mlhy. S tímto týpím jsme absolvovali první zimní táboření a postupně jsem pak s Wallowou jezdila častěji, až jsem se stala členkou kmene (a nakonec i chotí jednoho z členů kmene). O řadu let později, v roce 2004, se nás část z Wallowy oddělila a založili jsme poněkud účelově kmen Iwétempu – Jezerní lidé. Tehdy jsme se nachomýtli k možnosti koupit Bobří hrad, tak v té chvíli bylo vytvoření samostatného kmene nejschůdnějším řešením. Nutno říct, že Wallowa v té době byl kolos, ve kterém tato partička už beztak fungovala jako víceméně samostatná jednotka.

 

                                           Iwetempu na Bobřím hradě                                  Iwetempu na Pirinu v Bulharsku

 

Jak dlouho děláš pro náčelnictvo a co tě vedlo k tomu vstoupit tam?

V náčelnictvu jsem od roku 2007, ke spolupráci mě přizvala tehdy kandidující Trnka (koneckonců i tehdy kandidující Logan). V té době jsem byla docela aktivní v pořádání Stopy Černého vlka, podařil se nám kup Bobřího hradu včetně získávání peněz na jeho úpravy atd. atd., tak jsem asi působila dojmem perspektivního mladého kádru. Jednou ze silných motivací bylo zkrášlení Filipovy Huti, tehdy jsme tam docela často jezdili a mě mrzelo, že je to tam takové neútulné, tak jsem si říkala, že když už v tom náčelnictvu budu, že se budu snažit s tím něco udělat. 

 

 

Čím se v náčelnictvu zabýváš?

Skoro vším :-). Často tím, co je akutní nebo na co se nenajde nikdo vhodnější :-). Ty atraktivní a zajímavé věci si obvykle najdou svého šéfa (a mně stačí vše jen z povzdálí sledovat), ty otravné řeší kancelář, hospodářka nebo statutár, tj. já. Ale samozřejmě je i dost záležitosti, které dělám, protože mě baví, ale byla bych raději, kdybych na ně měla víc času. A je i mnoho věcí, který bych dělat chtěla a které považuji za přínosné, ale už na ně ten čas nenajdu vůbec. 

 

 

Z čeho, co jsi za dobu působení v náčelnictvu udělala, máš největší radost (nejlepší pocit)?

Z těch hmatatelných věcí – dotlačení několik let stagnujícího Kmenového zřízení do zdárného konce, nové vybavení na Framu, ligové plakáty, obrázkový svitek (samozřejmě vždy ve spolupráci s dalšími lidmi). A z těch nehmotných – že se Liga stále drží a v této chvíli bych řekla, že je na mírném vzestupu, dorůstá nám generace mladých lidí, kteří Ligu a woodcraft berou srdcem, nikoliv jako pouhou zábavu nebo servisní organizaci. Sehnat peníze na jednorázovou aktivitu je snadnější než vychovat lidi, kteří chtějí něco společně budovat a tvořit. Na tom se snažíme (celé náčelnictvo + další spřízněné duše, včetně náčelníků kmenů) dělat dlouhodobě, všechny ty Velké hry, tábory na Kosáku, náčelnické zkoušky, Čotokvy apod. to jsou věci namířené na to, aby vtáhli nové lidi do dění v LLM -  jestli se to podařilo nebo ne, to se projeví až za pár let – buď tady Liga bude nebo nebude. Takže já jako náčelnice mám dobrý pocit z toho, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách a časových možnostech. Vždycky se najdou věci, které se mohly udělat jinak a lépe, ale obvykle to člověku dojde až zpětně. Radost mám z toho, že se v Lize pořád něco děje a že řadu akcí pořádají lidi „zdola“, tj. že to není jen pasivní čekání na to, co někdo „shora“ vymyslí a zařídí. 

Sněm LLM 2012 na Malém Waldenu

 

Co budeš dělat, pokud nebudeš dále kandidovat? Co se vším tím časem?

Budu se víc věnovat rodině (musím jezdit s mužem na hory, dokud je ještě naděje, že na mě na kopci bude čekat, a s dětmi, dokud jsou ještě ochotny jezdit s tatem a s matkou), vrhnu se na hromady nedodělků, který se mi doma kupí, pustím se do šití těch šatů, na které jsem loni na sněmu dostala darem od desítek woodcrafterů materiál mimořádné hodnoty… mohla bych pokračovat, nejsem člověk, který neví, do čeho píchnout… a z hlediska LLM je pořád dost věcí, do kterých se může člověk zapojit i když není v náčelnictvu. Třeba bych se někdy ráda probrala historickými materiály, které dal dohromady Alan Bura z Wahpetonu, a zkusila dát s dalšími lidmi dohromady něco o historii LLM. Anebo dotáhnout tu výzdobu Filipky ve stylu „Framu“.  

 

Které světlo čtyřnásobného zákona ti je nejbližší?

Myslím, že je to rovnocenné.

 

 

Co bys byla za zvíře, kdybys byla zvíře?

Jsou dny, kdybych byla nejraději nějaký savec ve stavu hibernace. Skoro pořád lítám od jedné věci k druhé, takže z určitého hlediska motýl. Docela dost ponocuju, takže možná sova. Kdybych to všechno sloučila, vyšel by z toho nějaký mutant můry a netopýra (se zobákem). A k tomu vlastně ještě želva, protože mi všechno hrozně dlouho trvá.

 

Vanilková nebo čokoládová?

Čokoládová. 

 

 

Foto: Apač, Kamila, Wakai, Hukwim, Zlobr, asi Soptík ad.