Medailonky jsou opět tu

Možná si ještě pamatujete, že před nějakou dobou vycházely tady na webu medailonky z náčelnictva. Je to už nějaká doba. Náčelnictvo se nám od té doby krapet obměnilo, navíc utekl už rok a kousek z jejich funkčního období, tak je na čase se o nich zas něco dozvědět. Budu se snažit, abych vám každý týden představila někoho dalšího.

 

 

Prvním je kdo jiný, než náčelník LLM - Filip Chmel.

 

 

 

Jsi už rok náčelníkem LLM, jaký z toho máš v tuto chvíli pocit?

Musím se přiznat, že z počátku to pro mě bylo hodně náročné. Nevěděl jsem, co všechno musím kontrolovat, co si mohu dovolit vypustit a tíha zodpovědnosti tak na mne doléhala plnou vahou.  Snažil jsem si však zachovat humor a radost z této velké pocty. Za ten uplynulý rok jsem si už celkem zvykl a víceméně se naučil brát si na sebe tolik, kolik unesu. Stále mě velmi těší setkávat se s náčelnictvem a být účasten tvůrčí a přátelské atmosféry, která tam vždy panovala a stále panuje. Je hezké vidět lidi, kteří ochotně přiloží k dílu nejen myšlenku, ale i svůj čas či obě ruce. Samozřejmě  mě občas přepadne pocit, že to nezvládám a že bych měl na ligový oltář pokládat více času. Jenže to by si šlo říkat vždy a se vším. Navíc, musím a hlavně chci svůj čas věnovat i svým malým dětem (3 roky, 5 měsíců). Rád bych, aby do náčelnictva přicházeli další mladí a aktivní lidé, kteří mají  více času a elánu. Většinou však snaha takové lidi získat pro náčelnictvo narazí na to, že jsou vytíženi vedením dětského kmene a to je dle mého názoru stále podstatnější úloha, než být v náčelnictvu. V každém případě, až uvidím někoho, kdo bude ochoten položit na onen oltář vic, s radostí mu předám náčelnické kopí...pokud mě tedy předtím velký sněm zástupců neodvolá. Ale teď je ještě brzy a tak se těším na všechny výzvy, radosti, setkání i starosti, které mi vítr ze čtyř směrů na cestě  náčelníka vmete do tváře.

 

Jaké je tvé civilní povolání?

Zabývám se projektováním oprav, obnov, rekonstrukci, renovací a adaptací historických objektů se specializací na dřevěné konstrukce a klenby. S tím je spojeno navštěvování kostelů, hradů, tvrzí, zámků, far atp. Nejen kvůli tomu mě má práce stále těší.

 

Z jakého kmene pocházíš, jak dlouho jsi v LLM a jak ses tam vlastně dostal?

Jednoho dne někdy kolem roku 1994 mě moji rodiče dali do skautského oddílu v Mnichově Hradišti, kde jsme právě toho času pobývali. Během následujících několika měsíců se ze skautského oddílu stal kmen LLM - Osmaka Opo. Nebylo to samozřejmě mou zásluhou, neboť mi tou dobou bylo 10 let, ale pranic jsem se nebránil. Hned první tábor, na který jsem vyrazil, byl v duchu LLM a tak jsem tu doteď

 

Které světlo čtyřnásobného zákona ti je nejbližší?

Asi to třetí. Ruce mi celkem myslí. Nejvzdálenější je pro mě rozhodně to druhé. S tím jsem vždy trochu bojoval...ach ta paměť...ještě, že existují ty chytré přídavné úložiště informací.

 

Čím se v náčelnictvu zabýváš a čím by ses rád zabýval dál?

Kromě náčelnických radostí, mezi které patří svolávání náčelnictva, kontrola a koordinace kanceláře, řešení problémů a pokoušení se správně rozhodnout věci, které nikdo jiný rozhodnout nechce, se zabývám níže uvedenými konkrétními věcmi. Jsem technicky založený člověk a v souvislosti s mým povoláním mě baví pomáhat s rekonstrukcí fary v Michalových Horách. Mám z to velkou radost, protože od letoška je možné se na faře osprchovat teplou vodou a dojít si na splachovací záchod. A to, co na tom záchodě  vyrobíte, je zpracováno v naší čističe, která je zakopaná jako metro na naší zahradě. Když vše půjde podle plánu, bude příští rok i ústřední topení a tak by mohlo být přízemí plně funkční. Věřím, že se v budoucnu najde někdo, kdo bude chtít faře vdechnout i život a ducha woodcrafterské činnosti tak, aby se nejednalo jen o perfektní ubytovnu a zázemí pro louky na Kosím  potoce, ale aby to bylo povýšeno  na vzdělávací centrum woodcraftu.

Nejaktualnější je teď tvorba PF...doufám, že se Vám bude líbit. Hned poté příprava tesařského workshopu - "Vytesej si svůj schod na Filipku".  Jelikož stávající schodiště (jak hlavní tak to na půdu) je z požárně bezpečnostního hlediska nevyhovující,  bude nezbytné ho výhledově přestavět. Proto v letošním roce budeme s profíkama ručně tesat trámy, které posléze budou uskladněny a až vyschnou budou použity na výrobu nového schodiště na Filipovu Huť. Bude to schodiště unikátní woodcrafterské konstrukce zkřížené s lodními prvky.

 

Jakou knihu, či film, bys členům LLM doporučil?

Dopručil bych se podívat na film „David Zeisberger – apoštol indiánů“ který poběží na ČT2  24. 12. 2014 ve 22.00 hod. Nejen proto, že bude o indiánech, ale i proto, že tam hraje jeden z našich členů věhlasný to příznivec lesních indiánů Bagamagan.

 

Jaké je tvé životní motto/heslo?

Čím dál tím víc si uvědomuji, jak důležitý je jeden z našich paprsků: "Žij radostně" Je to cesta i cíl, ke kterému bych rád směřoval a obsahuje v sobě vše podstatné. Vždy, když se nedaří, snažím se zastavit a zamyslet se, co změnit, aby se zase radost vrátila. Zatím mi většinou stačilo pořádně se vyspat, zajet do sauny, uklidit si stůl, zatábořit nebo zavýletit. Dost často si zopakovat, že i beze mne se svět bude točit dál a jednou za čas udělat nějakou nesmyslnou blbost. Když tak o tom přemýšĺím, už dlouho jsem nic takového neprovedl...

 

Čím si chtěl být, když jsi byl malý? 

Tak daleko má děravá paměť nesahá. Můj táta vždy říkával, že nejlepší je být rentiér, tak jsem si chvíli určitě snil i o tomto "zaměstnání". V současnosti bych asi neměnil, vím, že být rentierém by mě nebavilo a příliš rychle bych zlenivěl, dělal bych jen nesmyslné blbosti, zajedly by se mi a radost z nich by vyprchala.

 

 

 

     

 

     

 

 

 

 

Navíc Filip připojil i jeden vzkaz, týkající se nastávajících svátků...:

 

Přeji Vám přijemné prožití Vánoc po woodcraftersko-indiánsku...tzn. 

 

1) Žádný spěch! Nepřistupme na to, že do konce roku musí být všechno hotové, že když nemáme napečeno 20 druhů cukroví, selhali jsme, že když všem nepopřejeme a nerozešleme PF, jsme nespolečenští. Vánoce jsou opravdu krásné svátky, tak si to nekažme všemi předsudky a povinnostmi, které z toho dělají pro mnohé svátky hrůzy.

 

2) Větší radost je dávat než být obdarován a proto není třeba být nervózní, že pro někoho dárek nemám a on pro mne ano. Bude totiž mít větší radost než já a jistě ho nebude trápit (stejně jako vás by netrápilo) když nic nedostane. Obdarovat všechny přece nejde a navíc by nemohlo být splněno pravidlo číslo jedna.

 

3) Dárky, které se mi nelibí bez výčitek předávam těm, u kterých věřím, že by se jim líbit mohly. To samé toleruji i já a když uvidím na letním táboře své korálkované mokasíny na Pepikovi, i když jsem je o Vánocích dal Frantíkovi, mé srdce zaplesá, že je v zatuchlém sklepě neohlodaly myši a že slouží svému účelu.

 

4) Setkávejte se s lidmi, se kterými máte opravdu chuť se setkat, ne s těmi, se kterými byste se asi "správně" setkat měli. Když to není opravdové, nepřinese to většinou radost ani jednomu ani druhému.

 

Vím, jsou to takové obecné řeči, ale i mě pomáha si je opakovat stále dokola. Tlak společnosti je však mnohdy takový, že ani tyto primitivní zákony radostných Vánoc se mi nedaří naplnit. Přeju ať Vám se to podaří a v novém roce se sejdeme pokojně při bohaté a radostné ligové činnosti.

 

Filip

 

 

 

 

Doufám, že se vám medailonky budou líbit alepoň tak, jako ty minulé. Za týden opět na počtenou...