leden 2002: Řekněte to dřív!
On byl robustní, měl silný hlas a drsné způsoby. Ona byla křehká a velmi něžná. Uzavřeli spolu manželství. On jí dělal pomyšlení, nic jí nechybělo. Ona se zase starala o dům a vychovávala děti. Děti odrostly, oženily se a povdávaly a odešly. Jak už to tak bývá…
Ale ve chvíli, kdy všechny děti byly zabezpečeny, žena ztratila svůj úsměv, hubla a stávala se čím dál průsvitnější. Nemohla jíst a zakrátko už nemohla ani vstát z postele.
Manžel se o ni velmi obával, a tak ji odvezl do nemocnice.
U jejího lůžka se střídali lékaři a později i proslulí odborníci. Ale nikdo nemohl přijít na to, o jakou nemoc se jedná. Potřásali hlavami a byli v koncích.
Poslední lékař si vzal manžela stranou a sdělil mu: "Řekl bych… jednoduše … že vaše žena už nechce žít."
Muž si sedl beze slova na okraj lůžka své ženy a vzal ji za ruku. Drobounká ručka se skryla celá v ohromné dlani. Potom silným hlasem rozhodně prohlásil: "Ty neumřeš!"
"Proč?" zeptala se ho hlasem tichým jako lehký závan větříku.
"Protože já tě potřebuju!"
"A proč jsi to neřekl dříve?"
Od té chvíle se její stav začal zlepšovat. A dnes se má výborně.
Odborníci se ještě dlouho dohadovali, o jakou nemoc šlo a jakým lékařským zákrokem se uzdravila.
Nikdy nečekej na zítřek, když máš někomu říci, že ho máš rád. Udělej to hned. Nemysli si: "Ale moje maminka má dítě, moje žena … ta to přece ví." Snad to vědí. Ale tobě nic neudělá, když jim to zopakuješ. Nedívej se na hodiny, zvedni telefon: "To jsem já, chci ti říct, že tě mám rád." Vezmi za ruku člověka, kterého máš rád, a řekni mu: "Potřebuji tě! Mám tě rád, mám tě rád, mám tě rád…"
Láska je život. Je země mrtvých a země živých. Jediný rozdíl mezi nimi je v lásce.
Láska je jediný poklad, který se násobí sdílením. Je to jediný dar, který se zvětšuje, čím víc se rozdává. Je to jediný podnik, ve kterém čím víc se utratí, tím víc se vydělá. Daruj lásku, rozhazuj ji, rozšiřuj ji do čtyř světových stran, naplň jí tašky, dávej ji do košů, nalej ji do sklenic a zítra jí bude daleko víc, než když jsi začal rozdávat.vybráno z knihy Příběhy pro potěchu duše - Bruno Ferrero