leden 2009: Novoroční pozdrav ohnivce Ligy

Cítím, že nejvyšším cílem člověka je být tím, kým skutečně je. Proto vnímám jako nejlepší formu novoročního pozdravení právě přání, ať se nám daří k tomuto cíli směřovat.
V povinné výbavě na takové Cestě nesmí chybět otevřenost. Myslím, že woodcrafteři se takoví snaží být a že woodcraft člověka této vnímavosti a průchodnosti docela dobře učí. Na Cestě však číhají mnohá nebezpečí. Chtěl bych se s vámi podělit o jedno, se kterým jsem se setkal. Protože vše podstatné o duchovní cestě již bylo napsáno a já bych to nedokázal lépe vyjádřit, proto použiji odstavec z mého oblíbeného autora ve volné parafrázi:
Pokud hledá, podaří se člověku jistě najít duchovní společenství, ale natrvalo je lze získat jen vzácně. Všechna sdružení jsou po dosažení určitého rozměru postižena jistou vývojovou těžkopádností, která je nápadná ve srovnání s vývojovým tempem jednotlivce. Nebezpečí společné všem sdružením je takové: Vlastní učení, zahrnující vždy jen jeden výsek skutečnosti, se vyzdvihuje k samojediné oblažující pravdě a energie nutná k vývoji jednotlivce se spotřebuje spolkovou činností, misijní aktivitou a rivalitou vůči těm, kteří zastávají jiné názory. Systém se stává strnulým a samoúčelným, namísto aby sám od strnulosti osvobozoval. Skupina se stává útočištěm vzájemného sebeuznávání. Vzniká houf učedníků, jejichž esoterická cesta se vyčerpává konzumací každého projevu kolektivní „pravdy“, který je veden do slepé uličky. Pokud ve slepé uličce zůstáváme, stojíme na místě.