leden 2019: Poznání

Ráno vstanu. Vyjdu z domu. V asfaltu zeje odklopený kanál. Uvidím ho a spadnu do něj.

Druhý den vycházím z domu, zapomenu, že je tam ten odkrytý kanál a spadnu do něj znovu.

Třetího dne vycházím z domu a pokouším si vybavit, že v asfaltu je ta díra. Ale jak na to vzpomínám, padám tam znovu.

Čtvrtý den vycházím z domu a chci si připomenout, že v asfaltu je ta odklopená díra. Vzpomínám, ale díry si nevšimnu a spadnu do ní zas.

Pátého dne jdu z domu. Pamatuju si, že musím dávat pozor na otevřené víko a jdu s pohledem upřeným dolů. Vidím odklopené víko, ale přese všechno padám do díry.

Šestý den vycházím z domu. Vzpomínám si na víko a na asfalt a hledám ho pohledem, vidím otevřený otvor, chci ho přeskočit, ale znovu tam spadnu.

Sedmého dne vyjdu z domu. Vidím otevřený kanál, rozeběhnu se, špičkami se dotknu druhé strany té díry, ale skok byl krátký, opět tam sletím.

Osmý den vycházím z domu. Vidím kanál, rozbíhám se… a přeskočím ho! Jsem moc hrdý, že jsem tu překážku překonal, samou radostí poskakuju… a znovu padám do kanálu.

Devátého dne vyjdu z domu, rozběhnu se, přeskakuju kanál a jdu dál.

Desátého dne, právě dnes, jsem pochopil, že by bylo pohodlnější přejít na druhou stranu.

Někdy je opravdu lepší přejít na druhou stranu, ušetříme si tak spoustu zbytečných pádů... I když, pokud se to týká vztahů a různých záležitostí, které ovlivňuje spíš naše srdce, než mozek, nebývá to mnohdy to nejlehčí rozhodnutí. Bobina