říjen 2002: Malířův model

Velký malíř Leonardo da Vinci dostal nabídku, aby vytvořil fresku v refektáři kláštera Panny Marie Milostiplné v Miláně. Tato freska měla zobrazovat Poslední večeři Ježíše s apoštoly.
Malíř chtěl vytvořit touto freskou velké mistrovské dílo, a proto pracoval klidně a pozorně. Jen bratrům z kláštera se zdálo, že pracuje velmi pomalu.
Model pro obličej Ježíše si Leonardo vybíral dlouhé měsíce - musel mít všechny potřebné vlastnosti, tvář musela vyzařovat sílu i něhu, duchovní i lidský rozměr.
Nakonec na ulici narazil na mladíka s prostým, upřímným, čistým výrazem, který nejvíce odpovídal jeho představě o Ježíšovi. Jmenoval se Angelo.
Po roce Leonardo začal hledat ve vykřičených částech Milána, v pochybných a nebezpečných krčmách. Potřeboval najít tvář, která by mu byla modelem pro Jidáše, Ježíšova zrádce.
Hledal tvář, ve které by se zračil nepokoj a beznaděj, tvář člověka schopného zradit nejlepšího přítele. Po nocích a nocích hledání v prostředí podvodníků všeho druhu Leonardo našel toho pravého.
Vzal ho s sebou do kláštera a začal ho malovat. V tom uviděl v jeho očích slzy.
"Co se děje?" zeptal se Leonardo, když si všiml jeho výrazu. "Já jsem Angelo," zamumlal muž. "Ten podle kterého jste maloval tvář Kristovu."