říjen 2009: Stárneme všichni - bez rozdílu věku

Nedávno jsem se svými kolegy absolvoval školení o „tajm menedžementu“. Školitelka přišla s jakousi metodikou založenou na jednoduché filozofii – ve zkratce o tom, že vše si rozhodujeme sami (jsme přeci plně svobodní). A taky nás seznámila s tím, jak si „lépe organizovat“ čas.
Nedalo mi to a přemýšlel jsem nad tím vším. Tak nějak se necítím (plně) svobodný (je zde spousta normativ aj podvědomých věcí, než abych mohl s jistotou říci, že se mé vědomí rozhoduje svobodně). Otázka svobody vůle ale není to primární, o čem jsem chtěl psát. Když už jsem měl před sebou všechny ty poučky, jak lépe využít čas, tak jsem si položil jednoduchou otázku – proč?
Všimněme si, jak se všechno zrychluje – vlaky, auta, výměna mobilů, vánoce od října… a nejsme o nic šťastnější. Spíše naopak. Máme toho tolik (děti též), že nevíme kam dřív skočit a pro nastavení správných priorit pomalu aby nejedno školení pomohlo. A tak vlastně stárneme všichni a vše okolo nás tempem rychlíku. Právě nový fotoaparát je již starý… Kdo pamatuje šílení okolo lambady je pomalu pamětník… Slova se zkracují…
A zajímá-li vás, jestli pro mne školení mělo nějaký přínos? No, hned první den po něm jsem měl naplánováno 16 hodin prací. A všechny „hořely“ tak, že ještě týž den musely být… Inu, zkuste někdy někomu neodeslat e-mail „do hodiny“… s dopisem i týden nevadil…
Jo, ještě že máme to tábořen