Mladému muži na studiích v semináři říkali, že lidé od kněze očekávají, že bude naslouchat jejich nářkům. Jen poslouchej, poslouchej, poslouchej… Možná, že nebudeš schopen jim pomoci, ale vždycky je můžeš zúčastněně vyslechnout. K tomu byl tedy odhodlán, když přišel na svou první farnost.
Ať se jeho mysl jakkoli vzpírala, nutil se naslouchat, naslouchat a naslouchat… a lidé to oceňovali. Ale někdy to dopadlo dost podivně. Například přišla stará paní a stěžovala si na bolení hlavy. Takovou hroznou, úpornou bolest hlavy. „Řekněte mi, co vás trápí.“ vyzval kněz paní laskavě. A tak ona mluvila, mluvila a mluvila a kněz naslouchal, naslouchal a naslouchal.
A vždycky to pomáhalo. „Přišla jsem před hodinou a takovou bolest hlavy, pane faráři. A teď je pryč!“
A kněz si pomyslel: „Já vím, vím, vím. Teď zase bolí mě.“