listopad 2002: Oslava na hradě

Vesnička v podhradí byla probuzena hlasitým provoláváním posla hradního pána, který pak na náměstí začal předčítat pánův vzkaz: "Náš převelice milovaný pán zve všechny své dobré a věrné poddané na oslavu svých narozenin. Každý dostane milé překvapení. Ale ode všech se žádá drobná pomoc - ať každý, kdo se zúčastní slavnosti, přinese trochu vody, aby se naplnila studna na hradě, která je prázdná…"
Posel zopakoval vzkaz silněji, pak se otočil čelem vzad a v doprovodu hradní stráže se vrátil do hradu. Ve vesničce se prolínaly zcela rozdílné názory.
"Pche! Tyran jeden! Má dost svých služebníků, kteří mu můžou naplnit nádrž… Já mu donesu skleničku vody, to mu stačí!"
"Ba ne! Byl vždycky dobrý a velkodušný! Já mu vezmu celý sud!"
"Já… náprstek!"
"Já sud!"
To ráno, kdy se konala slavnost, bylo možno vidět podivný průvod, který vystupoval k hradu. Někteří tlačili ze všech sil ohromné sudy nebo ztěžka oddechovali, jak je zmáhala tíha ohromných měchů naplněných vodou. Někteří je s posměchem míjeli, šlo se jim snadno, protože nesli malé lahvičky nebo skleničku na nějakém podnose.
Průvod vešel na nádvoří hradu. Každý vylil svou vodu do ohromné nádrže, to, v čem vodu přinesl, postavil do kouta a s radostí se ubíral do sálu, kde probíhala oslava.
Po pečeních a vínu následovaly tance a zpěvy a to vše trvalo až do večera, kdy pán všem poděkoval a odebral se do svých komnat. "A kde je slíbené překvapení?" bručeli někteří zklamaně. Jiní zase vděčně a radostně říkali: "Náš pán nám daroval nejskvělejší slavnost!"
Každý se před odchodem domů stavil pro svou nádobu. A tu se začal ozývat pokřik, který stále více sílil. Bylo slyšet výkřiky vzteku i výkřiky radosti.
Nádoby byly až po okraj naplněny zlatými penězi.
"Ach! Kdybych byl přinesl víc vody…"

"Dávejte, a bude vám dáno;dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměř vám." (Lukáš 6,38)