duben 2002:
Osud této planety mi velice leží na srdci, i když na konkrétní kroky mám trochu jiné názory než mnozí aktivisté; tak například si dovolím hlásat nebezpečné myšlenky, že severočeské tepelné elektrárny, které chrlí do ovzduší tisíce tun oxidu uhličitého, jsou pro naši planetu mnohem horší než Temelín, který s pravděpodobností 99,999 % nic nechrlí, a že pokud by se mělo někde demonstrovat, tak především v severních Čechách. Ale o tom teď psát nechci; vztah k osudu Země dáváme najevo i tím, jestli kupujeme a hromadíme stále nové a nové věci a staré věci vyhazujeme, nebo jestli dokážeme být šetrní k věcem starším. Můžeme být hrdi - woodcrafterské pojetí táboření je přímo vzorem ekologických ctností: sami si vyrábíme to, co potřebujeme, v týpí nemáme žádné z těch věcí, které nám stále vnucují reklamy…
Mnohý woodcrafter však občas vyleze ze svého týpí a vydá se do hor, na kola či na vodu - prostě, řečeno jazykem dnešních prznitelů češtiny, začne provozovat "outdoorové aktivity". A tady se najednou začíná chovat úplně jinak než v týpí; zapomene na Nevrlého výkřik "Jak bys mohl, bratříčku, odhodit starý batoh, který toho s tebou tolik prožil, a koupit si nový?", neslyší Svěrákovu píseň "Neodkládej staré věci pro nové" a vrhne se do shánění nového superanatomického kletru, goretexového oblečení, stanu, který se o tři vteřiny rychleji postaví, bicyklu s více páčkami a kolečky a mnoha dalších výkřiků současné technologie.
Tak nějak nevím, jestli člověk vybavený nejnovějšími hity outdoorové komerce je v horách či na vodě šťastnější, jestli vidí v Tatrách či Alpách hezčí přírodu nebo jestli ho naplní blahem, že díky lepším botám urazí za den o kilometr více. Naši předkové putovali s prostou levnou výstrojí a jejich zážitky z přírody byly možná mnohem intenzivnější než naše. Já sám jsem loni projel Skandinávií na kole, které si už 27 let udržuji a opravuji - cítím se při tom stejně woodcraftersky jako ten, kdo si šije a udržuje oblečení do týpí. A kolo mi slouží dobře, protože mě má rádo - ví, že ho neodhodím a neopustím. Vyzkoušel jsem si, že Fatra i Fagaraš se dají projít s usárnou a že v Himálaji se mohu cítit dobře v levném oblečení, v jakém jezdím na Brdy.
Proto končím svůj sloupek s přáním, abychom byli woodcraftery nejen v týpí, ale i jinde v přírodě a v celém životě - tím, že si nejen ušijeme týpí a budeme jezdit ve starém autě (když na nové nemáme), ale i tím, že budeme mít vztah ke svému starému stanu či kletru (když na nový máme) a ke všem dalším věcem. Ostatně, jak zpíval Svěrák, staré věci "mají paměť jako slonové" a neměli bychom jim ubližovat. A týká se to možná nejen starých věcí, ale celé naší tvrdě zkoušené planety.