Když mi bylo osmatřicet, rozmýšlel jsem se, mám-li obětovat dva roky na získání vědecké hodnosti v oboru radiografie. Bavil jsem se o tom s přítelem a prakticky jsem sám sobě tu věc rozmlouval. Říkal jsem: „Už jsem fakt starej, abych s tím začínal. Až získám diplom, bude mi čtyřicet“. Přítel mi odpověděl: „No, když se do toho nepustíš, bude ti za dva roky čtyřicet tak jako tak. Ovšem nebudeš mít ten titul“. Dneska je mi skoro šedesát. Ta vědecká hodnost mi tenkrát pomohla překonat hranici mezi bojem o stabilnější postavení a opravdu slušnou existencí.