červenec 2002: Tři dýmky

Jeden moudrý starý Indián dával vznětlivým mladíkům svého kmene tuto radu: "Když jsi na někoho, kdo tě smrtelně urazil, tak rozzlobený, že ho toužíš zabít, abys smyl ze sebe hanbu, napřed se posaď, nacpi si dobře dýmku tabákem a vykuř ji.
Až vykouříš ‚první dýmku', zjistíš, že když se to trak vezme, smrt je příliš těžký trest za způsobenou křivdu. Napadne tě, že půjdeš provinilci udělit pořádný výprask holí.
Než mu půjdeš napráskat, sedni si, nacpi tabákem ‚druhou dýmku' a celou ji vykuř. Až skončíš, pomyslíš si, že místo pořádného výprasku by stačily vlastně barvité urážky pěkně od plic.
Výborně! Když už si to chceš jít s tím darebákem vyříkat, usedni, nacpi si ‚třetí dýmku', vykuř ji a až skončíš, budeš mít už jen chuť se s tím dotyčným usmířit."

Mezi mnichy jednoho kláštera docházelo často k neshodám. Jejich dohady pramenily mnohokrát ze zcela malicherných důvodů. Proto si pozvali duchovního mistra, který tvrdil, že zná zaručený způsob, jak vnést soulad a lásku do každého společenství. Ten mistr jim tehdy prozradil své tajemství: "Pokaždé, když jsi s někým znepřátelen nebo něco proti někomu máš, musíš říci: Právě umírám a také tento člověk umírá. Pokud skutečně budeš myslet ba tato slova, zmizí každá hořkost."