červenec 2015: Čím víc, tím míň

Nedávno jsem si přečetl článek, pod který bych se ihned podepsal. A nejen několik mnou absolvovaných popovídání si s různými lidmi mi jej opět připomnělo. Otázka v článku položená byla: „Za jak dlouho se stanu jezdcem (na koni)?“
Záleží, koho se ptáte. Po dvou letech tréninků (1 a sem tam i 2x týdně) mi sebevědomí říkalo, jak umím „dobře“ jezdit a jak mi to jde a jak je to super. Po čtyřech letech bych už taková prohlášení neřekl. Tím si prošel každý, s kým jsem se bavil. Včetně autorky článku.
O tom tedy ten článek byl. Že totiž mnoholetí jezdci tvrdí, jak jezdit neumí a naopak. Jen na vysvětlenou - ono je to ve zkratce tak, že ti „začátečníci“, se spíše vozí (rozuměj – umí nespadnout a to, co chce/dovolí kůň), než aby udávali směr a styl.
A proč o tom píšu? Co z toho plyne? Že až si budeme myslet, že něco opravdu umíme, tak jsme nejspíše na něco zapomněli. A platí to nejen u jízdy na koni, ale všude jinde. A to je na tom životě to krásné!