srpen 2011: Mexický rybář

Jeden americký podnikatel stál právě na molu v malé vesnici na mexickém pobřeží, když tam dorazil malý člun s jediným rybářem. V člunu měl několik velkých tuňáků. Američan blahopřál rybáři ke kvalitě jeho ryb a zeptal se ho, jak dlouhou mu trvalo je chytit.
Mexičan odpověděl: „Jen chvilku.“ Američan se dále vyptával, proč nezůstal déle a nenachytal více ryb. Mexičan řekl, že má dost, aby uspokojil okamžité potřeby své rodiny. Američan se zeptal: „Ale co děláš se zbylým časem?“
Mexičan řekl: „Dlouho spím, pak trochu rybařím, hraji si s dětmi, odpočívám po obědě se svou ženo u a každý večer se projdu do města, kde pomalu popíjím víno a hraji s přáteli na kytaru. Mám docela plný a zaměstnaný život, seňore.“
Američan se tomu smál: „Jsem absolvent ekonomie na Harvardu a mohl bych ti pomoci. Měl bys trávit více čas u chytáním ryb, a tak by sis mohl časem koupit větší člun. Postupně by sis koupil několik člunů a nakonec bys měl celo u flotilu rybářských lodí. Místo abys prodával svůj úlovek prostředníkovi, prodával bys přímo zpracovateli, a nakonec bys měl svou vlastní konzervárnu. Řídil bys celou výrobu, zpracování i distribuci. Musel bys opustit tuhle rybářskou vesničku a přestěhovat se do Mexico City, pak do Los Angeles a nakonec do New Yorku, odkud bys řídil svůj rozšiřující se podnik.“
Mexický rybář se zeptal: „Ale jak dlouho by to trvalo, seňore?“ Na to Američan odpověděl: „Patnáct až dvacet let.“ „Ale co potom, seňore?“
Američan se zasmál a to, co řekl, bylo z toho vše ho asi to nejlepší: „V pravý čas bys svou společnost prodal na burze a zbohatl bys. Vydělal bys na tom miliony.“
„Miliony, seňore? A co potom?“
Američan řekl: „Potom bys šel na odpočinek. Přestěhoval by ses do malé rybářské vesničky, kde bys dlouho spal, trochu si zarybařil, hrál si s dětmi, odpočíval po obědě se svou ženou a večer se prošel do vesnice, kde bys popíjel víno a hrál na kytaru s přáteli.“