září 2002: Interview s Bohem

"Pojď dál", řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas", řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je věčnost a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co tě na lidech nejvíce překvapuje?"
Bůh odpověděl: "To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají aby dospěli, a když dospěli zase touží být dětmi. Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví. Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost a tak vlastně nežijí ani přítomnost ani pro budoucnost. Překvapuje mne, že žijí jakoby nikdy neměli umřít a že umírají jako kdyby nikdy nežili."

Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal: "Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"
Bůh se usmál a odpověděl: "Chci aby poznali, že nemohou nikoho donutit aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.Chci aby poznali, že nejcennější není to co v životě mají, ale koho mají. Chci aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto že je lepší nebo horší než jiní. Chci aby poznali, že bohatý není ten kdo má nejvíce ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem hluboká zranění, ale trvá mnoho let než se taková zranění uzdraví. Chci aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem. Chci aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Chci aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí.Chci aby poznali, že opravdový přítel ja ten, kdo o nich všechno ví a přesto je má rád. Chci aby poznali, že vždycky nestačí aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpuštět."

Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno co pro mne a mou rodinu dělá. A Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně.
Jen se zeptej a já ti odpovím."