Československý woodcraft

říjen 2016: aktualizováno Tuwanakhou

V historii lidských společenství lze určit celá období, kdy lidé žili způsobem, který byl blízký oněm ideálům, které byly vytýčeny při realizaci woodcraftu. Tak bylo to právě 19. století, prostoupené romantismem ve filosofii, umění, sociologii, pedagogice i dalších vědních oborech. Pomohlo ke krystalizaci myšlenek vedoucí k formování woodcrafterských metod, požadavků, způsobu jednání i konečně zásadám či pravidlům vyjádřeným ve woodcrafterském zákonu, devíti zásadách i Stoupání na horu.

Ovšem už jen povrchním studiem filosoficko-etických výchovných proudů nejen v nedávných dějinách lze vyzvednout celou řadu osobností, které ukazují v etické, myšlenkové, mravní i společenské oblasti stanoviska a jednání nesmírně blízká nebo i totožná těm, které shrnujeme pod pojem celoživotního woodcrafterského názoru a z toho vyplývajícího našeho jednání. K těmto osobnostem jistě můžeme zařadit např. Svatého Františka z Assisi, Jana Amose Komenského, Jean-Jacquese Rousseaua, Henryho Davida Thoreaua, Johna Ruskina a mnoho dalších, kteří v různém rozsahu dílčím způsobem propagovali či prováděli některé části souhlasné s ideologií woodcraftu. A to se nechci dovolávat postav spjatých s náboženskými proudy té které doby, kdy byly stanoveny a určeny limity, hranice či parametry lidského i společenského jednání a konání.

Historie československého woodcraftu

Vlivy woodcrafterského hnutí pronikají do českých zemí společně se skautingem roku 1911 a obdobně ideově orientovaným německým hnutím Wandervogel (1896). V té době se v Evropě i v USA začaly formovat myšlenky na výchovu mládeže k odvaze, sebekázni a samostatnosti s využitím romantismu a lásky k přírodě a dobrodružství. V tomto duchu vychází série článků v časopise Ladies Home Journal o Woodcraft Indians (1902) od E. T. Setona v USA a plukovník R. Baden-Powell v Anglii zakládá organizaci Boy Scouts Association of Great Britain (1908). Ačkoliv Baden-Powell využíval prvků ze Setonova způsobu výchovy, dal svým skautům uniformu a snažil se z nich vychovat nejen dobré občany, ale i připravit zdatné a schopné vojáky a budoucí důstojníky koloniálního vojska Britského impéria. Spolky obdobného zaměření existovaly počátkem 20. století i na území českých zemí, které byly tehdy součástí rakousko-uherského mocnářství. Patřily mezi ně například Die Naturfreunde (*1895), prvky skautingu a branné výchovy při výchově mládeže se objevovaly i v rámci tehdejších tělovýchovných organizací (Sokol, Orel). Skauting a woodcraft tehdy proudily do našich zemí společně a vžilo se pro ně společné označení "Junák". V pozdějších letech začalo docházet k zásadním rozporům na pojetí výchovy dětí a mládeže a podobně jako jinde ve světě došlo i u nás k oddělení obou proudů.

1911-1915 - počátky woodcraftu a skautingu je možné hledat ve výletech středoškolských studentů do přírody pod vedením svých učitelů: A. B. Svojsík, zakladatel českého skautingu, poznává skauting v Anglii a USA nové prvky začleňuje do výchovy svých žáků; Miloš Seifert, profesor fyziky, přírodopisu, zeměpisu a matematiky na reálném gymnáziu v Berouně založil na podzim 1911 s kolegou Ferdinandem Pakostou junácký oddíl a přírodopisný Kroužek přátel přírody. Vedle letního putování Šumavou se spaním ve stanech (1912) prováděli přírodovědný průzkum Berounska. V roce 1913 přetvoří Miloš Seifert a Miloš Maixner, na základě Setonovy knihy The Birch-Bark Roll, svůj junácký oddíl na první woodcrafterský kmen na našem území Děti Živěny. V létě 1913 uspořádali první tábor u Lochovic vedený podle myšlenek E. T. Setona, kde podle Svitku březové kůry vyráběli luky, šípy, štíty a další indiánské výrobky, ušili a postavili první týpí v Čechách Jan Hořejší, profesor na střední škole v Praze uspořádal v roce 1913 měsíční tábor u Rokycan a na podzim 1913 založil s prof. Bořivojem Műllerem a učitelem Emilem Pelunkou Psohlavce, skautské odbory Záchrany.

1915 - v dubnu proběhl sněm ve Zbirohu, byla založena organizace Junácká Obec Psohlavců spojující woodcrafterský kmen Děti Živěny z Berouna s junáky Psohlavci z Prahy, Příbrami, Plzně a dalších měst, která v té době měla přes 400 členů. Jednalo se o volné seskupení samostatných skupin, které měly společný výbor vůdců a společné stanovy, ale žádný závazný společný program. Psohlavci pracovali na základě metod Baden-Powella i E. T. Setona, ale přizpůsobeným českým poměrům. Činnost byla motivována staroslovanskou mytologií a tradicí i indiánským primitivismem, důraz se kladl na pobyt v přírodě a lásku k ní, spolu s tím však i na vlastenecké cítění a službu českému národu, v té době pod rakouskou nadvládou. Za oficiální znak byla přijata kresba "chodské psí hlavy" od Mikoláše Alše.

1914 - 1918 -v Evropě zuří první světová válka, celý kontinent sužují nemoci, hlad a chudoba, mnoho mladých mužů muselo narukovat a činnost kmenů je velmi omezená. Pořádání táborů je velmi limitováno nedostatkem jídla, oděvů a obuvi, nicméně vychází několik čísel časopisu Psohlavec, který je prvním junáckým periodikem u nás.

1918 - skončila válka, zhroutila se rakousko-uherská monarchie a 28. 10. vznikla samostatná Československá republika. Junácká obec Psohlavců se přejmenovává na Československé junáky – skauty „Děti Svobody“ a vydává pět čísel časopisu Děti Svobody. Na tři měsíce formálně vstupuje do Svazu junáků skautů RČS, ale již v roce 1920 se vrací k téměř původnímu názvu Československá obec Psohlavců.

1920 - vychází kniha M. Seiferta Přírodou a životem k čistému lidství, která se stala základní příručkou Obce Psohlavců. Koncem května na Seifertův popud navazuje Václav Šneberger kontakt s E. T. Setonem. Korespondence se Setonem, coby duchovním otcem idejí československých woodcrafterů, má velký vliv na další existenci Psohlavců. Již 9. 10. 1921 se náčelnictvo Obce na svém setkání domlouvá na definitivním přiklonění k myšlenkám, zkouškám, obřadům a vnějším vzhledu podle „Zálesácké Ligy“ v Americe. V listopadu 1921 proběhl sněm v Berouně, který přijal nové stanovy podle vzoru Woodraft League of America (WLA), které M. Seifert vydává pod názvem Jednací řád Obce Psohlavců. Obec Psohlavců se rozšířila o kmen Horní chlapci ze Slovenska. Obec Psohlavců-Horních chlapců se hlásila jako člen WLA, ale E. T. Seton doporučuje založit československou ligu woodcrafterů jako sesterskou organizaci WLA.

1922 - Po ideových neshodách vstupuje 270 členů Obce Psohlavců s Hořejším (Příbram), Pokorným (Praha) a Horkým (Březové Hory), spolu s jednotou z Tmáně do Svazu Junáků-skautů RČS. Novou organizaci Zálesácká Liga Československá zakládají 12. 2. 1922 jednoty: Praha - Předměstí, Plzeň, Plzeň - Předměstí, Hořovice, Zdice, Beroun, Jindřichův Hradec, Hradec Králové, Uhříněves, Louny, Brno, Kladno, Most, Olomouc a Dolný Kubín. Od Hořejšího se také odtrhnul jeden kmen z Příbrami, pod vedením Pravdomila Svobody. Zálesácká liga Československá – The Woodcraft of Czechoslovakia. Československá obec junáků Psohlavců a horních chlapců byla první řádnou woodcrafterskou organizaci v Evropě, kterou E. T. Seton prohlásil jako sesterskou organizaci WLA. Náčelníkem se stal M. Seifert. Organizace (celkem zhruba 560 členů) se stala kolektivním členem Federace čs. skautů (protipól SJS RČS). Do USA odjel bratr Grünwald na kurs pro vůdce WLA, v roce 1927 pomáhal organizovat lesní kursy či školy Chautauqua. Byl vydáván časopis Vatra, v té době jeden z nejlepších časopisů pro mládež. Poprvé proběhl tábor na "Waldenu"¹ ve Svätojánské dolině pod Smrekovicou v Nízkých Tatrách nedaleko Liptovského Svätého Jána.

1923 - na jarním sněmu na Plešivci u Berouna byl odsouhlasen nový název Liga lesní moudrosti - The Woodcraft League of Czechoslovakia (LLM). V LLM se v té době začaly vytyčovat dva ideové směry - jeden důsledně apolitický zachovávající původní tradici woodcraftu s ETS jako hlavní autoritou a druhý, levicový, prodchnutý myšlenkou šířícího se socialismu a ovlivněný myšlenkami Johna G. Hargravea, anglického spisovatele a zakladatele organizace Kibbo Kift Kindred, který svým zájmem o sociální problémy s důrazem na potřebu radikální změny celé společnosti v rámci woodcrafterské myšlenky ovlivnil řadu členů v LLM. Od roku 1923 začíná vydávání literatury pro příznivce woodcraftu v Knihovně Walden (nakladatel B. Z. Nekovařík, editor M. Seifert).

1924 - Levicový proud postupně nabyl v LLM převahu (P. Koudela, F. Kupka, J. Fišer ad.) a zastánce apolitického přístupu, náčelník M. Seifert, byl zbaven funkce a vystupuje spolu s dalšími členy z LLM. Vychází jediné číslo časopisu Lesní moudrost, kde se Miloš Seifert distancuje od současné LLM a iniciuje vznik nové woodcraferské organizace.

1924 - 1928 - Vychází časopis Vatra, zpravodaj Hlasatel a řada kmenových časopisů (Svítání, Brázda, Smršť, Rýč, Lom, Lov, Stopa Černého Vlka ad). V březnu 1924 bylo v LLM 985 členů ve 44 kmenech, 7 družinách a 10 jednotkách stráží. V roce 1926 má LLM pouhých 650 členů a finanční potíže.

1925 - Miloš Seifert zakládá Klub přátel woodcraftu, kde jsou kmeny z Příbrami, Brna, Mostu a Českých Budějovic. Táboří se na Vydře (1925-26). Seifert vydává u B. Kočího svůj překlad dvou zásadních woodcrafterských příruček od Setona – Svitek březové kůry a Dvanáct tajemství lesa.

1926 Po druhém, tentokrát nezdařeném pokusu o výraznější ideové změny v LLM, se oddělila asi stovka nejradikálnějších členů v čele s Prokopem Koudelou a založila levicovou organizaci Internacionální socialistickou asociaci woodcrafterů (ISAW), která prohlašovala, že "romantický woodcraft a svět Indiánů je minulost, nastupuje svět strojů a jejich dělníků", oproti přírodnímu woodcraftu stavěli průmyslový futuristický "machinecraft". Vedení LLM se ujme Jaroslav Šimsa – Sůva a podaří se mu za pomoci Eugena Scharta, Míly Vavrdy a Karla Bukovanského navrátit Lize její původní renomé. Začíná se tábořit na Samechově², kde probíhají první čotokvy (=chautauque, 1927). Šimsa také prosadí apolitičnost LLM a naváže opět přátelský kontakt se Seifertem.

1927 – Po dvou letech patálií s úřady je ustanovena oficiálně Seifertova nová woodcrafterská organizace Liga pro výchovu přírodou „Moudrost lesa“ (LPVP), která vydává zpravodaj Hlasatel - Moudrost lesa. Obnovilo se táboření na Waldenu¹ v Nízkých Tatrách, který Seifert zakoupil pro potřeby LPVP. Walden se stal duchovním centrem woodcraftu, probíhaly zde duchovní rozmluvy, meditace, vigilie, vžilo se označení "waldenská škola - vysoká škola woodcraftu", která nekompromisně uznávala E. T. Setona jako nejvyšší autoritu. Na Waldenu se tábořilo až do roku 1938.

1928 - říjnový sněm v Praze odsouhlasil sloučení obou ideově blízkých woodcrafterských organizací LLM a LPVP jako Liga čs. woodcrafterů (LČSW). Náčelníkem byl zvolen M. Seifert, který klade důraz na duchovní rozměr woodcraftu a ochranu přírody. LLM vystupuje z levicově orientované Federace skautů.

1930 - 1936 - V LČW se vytváří dva ideové směry: prvý zastoupený Waldenskou školou, jejímiž propagátory byly slovenští a brněnští vysokoškolští studenti v čele s místonáčelníkem Viliamem Valovičem – Manokim, se snažil o důsledné následování amerického Setonova vzoru, které později přerůstá až v indiancraft prezentovaný kmenem Wahpeton. Druhý ideový směr vytváří Sdružení samechovských táborníků (SST), které propaguje umírněný woodcraft se zaměřením na slovanské vzory. V čele stojí starší generace táborníků okolo kmene Bílý Slunovrat Míly Vavrdy - Minehahy a manželů Bukovanských, kteří zakoupili samechovskou louku pro potřeby českých woodcrafterů a vydávají časopis Slunovrat. Náčelník Seifert je rozkolísaný na obě strany a nedokáže si s touto situací poradit. Na jaře 1931 se vzdává funkce ve prospěch Valoviče, který se svou prchlivou povahou nemohl být jednotitelem názorově rozhádané LČW. Krizi uspíšil v roce 1932 článek "O budoucnosti Ligy" v časopise Slunovrat od J. Šimsy - Sůvy, který polemizuje nad Setonovou bezmeznou autoritou v době, kdy WLA nefunguje. Valovič tohoto článku využije k odstranění opozice. Po ostré výměně názorů část členů patřících k Samechovskému směru z LLM odešla. SST nadále pokračuje ve své činnosti a je v podstatě další woodcrafterskou organizací, která má zhruba stejný počet příznivců jako LLM. Roku 1933 založili samechovští táborníci nové woodcrafterské středisko - tábořiště Družstva Walden³ u Nového Hrozenkova na Moravě, které se mělo stát mostem pro usmíření obou stran. Na pozvání Míly Vavrdy a Jaroslava Šimsy přijel E. T. Seton v roce 1936 na návštěvu Prahy.

1936 - návštěva E. T. Setona v Praze; proběhla řada přednášek o Indiánech, zvířatech a životě v divočině, manželka E. T. Setona předvedla ukázky indiánských písní a tanců. Přednášek se zúčastnily stovky členů z různých organizací (LLM, YMCA, skauti…), v závěru proběhla velká společná diskuse na téma náboženství, mystika, kultura, antimilitarismus, socialismus… Návštěva E. T. Setona byla velkým impulsem pro české woodcraftery, ale rozřešení jejich sporů nepřinesla, Seton nabádal k toleranci a apolitičnosti, což v tehdejší složité politické situaci nebylo jednoduché, ne-li nemožné.

1939-1945 - na základě dohody mezi Německem, Francií a Velkou Británií obsadil Hitler Československo, země byla rozdělena na Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát. Většina organizací byla zakázána. Náčelník Manoki spálí celý archiv československých woodcrafterů s nenahraditelnými materiály uchovávanými od roku 1911! Na území Čech a Moravy vznikla Liga českých woodcrafterů, která byla evidována jako sportovní klub a fungovala legálně až do svého zrušení v roce 1944 a dále ilegálně až do roku 1945. Náčelníkem je Felix Dvořák – Wajikani. Řada woodcrafterů odešla do války, několik bylo odvezeno do koncentračních táborů. Příliv Čechů ze Slovenska rozšířil řady členů, zvýšila se soudržnost, prohloubila aktivita. Navzdory zuřící válce se pilně pracovalo, činnost se soustředila kolem Kmene pražských woodcrafterů, překládal se Svitek březové kůry a další knihy o táboření a životě v přírodě, celoročně probíhaly schůzky i letní tábory na Živohošti⁴, Stvořidlech⁵ i na Valašském Waldenu³. Chata na Valašském Waldenu plnila tajné poslání, sloužila jako základna pro ilegální převádění osob přes moravsko-slovenskou hranici, naštěstí přes enormní snahu gestapa nebyla odhalena. V roce 1941 zemřel v Bechyni M. Seifert, zakladatel čs. woodcraftu a jeho dlouholetý duchovní vůdce. Srub na Waldenu v Nízkých Tatrách vyhořel v roce 1945 během Slovenského národního povstání.

1945 - po osvobození opět zahájila LČSW činnost, proběhl první poválečný sněm, začaly vycházet časopisy. V létě byl na zahradě zámku ve Štiříně⁶ postaven tábor LČSW pro zotavení opuštěných dětí navrátivších se z koncentračních táborů. Přestože byl pro děti připraven bohatý woodcrafterský program, osudem zmučené děti nezaujal a ke slovu se dostali spíše lékaři, psychiatři a psychologové.

1946 - 1948 - tvůrčí činnost, vychází nové knihy původní i upravené překlady, probíhá letní i zimní škola, značná aktivita na horské chalupě na Klínových boudách⁷, na Střele⁸, probíhají tábory na Waldenu¹ i na Hřmící řece⁹ (Belé) ve Vysokých Tatrách pod Podbanském a jiných místech. Vychází časopis LČW pod názvem Hlasatel.

1948 - 1951 - vlády v ČSR se zmocnila KSČ, která postupně likvidovala všechny organizace i jednotlivce, jež nebyli dostatečně loajální k její vládní politice. Řada občanů odešla do emigrace. V roce 1949 byl založen Československý svaz mládeže (ČSM), který měl sloučit veškeré dosavadní mládežnické organizace a pracovat pod přímým dohledem KSČ. V letech 1950 - 1951 proběhla ještě řada táborů v původním woodcrafterském duchu. V roce 1951 byla LČSW "dobrovolně" rozpuštěna stejně jako řada dalších organizací, majetek byl zabaven ve prospěch ČSM.

1951 - 1965 - léta ve znamení tuhé komunistické nadvlády, vykonstruovaných soudních procesů a odstraňování demokraticky smýšlejících osob, bylo zakázáno vydávání mnoha "volnomyšlenkářských" autorů včetně E. T. Setona, J. Londona, F. Coopera ad. Řada woodcrafterů byla pro své smýšlení pronásledována, woodcraft však nezanikl a šířil se dál. Bývalí členové LČSW se dle možností scházeli dál a v duchu woodcraftu vedly děti a mládež v rámci různých povolených sportovních a turistických organizací. Koncem 60. let vznikaly pod hlavičkou ČSM tábornické oddíly či kursy lesních škol, které nezřídka vedly i bývalí členové LČSW a rozšiřovali tak myšlenky i praxi woodcraftu. Počátkem 60. let opět začínají vycházet knihy E. T. Setona.

1965 - 1968 - na základě myšlenek E. T. Setona se formuje roverský kmen Dakota (*1959), který postupně šikovně v rámci legálních možností vybudoval středisko Psohlavci (*1965) sdružující několik tábornických oddílů (Neskenon ad.). Psohlavcům se podařilo získat v tehdejší době abnormální nezávislost jako vlastní stanovy, kroje apod. Uvolnění politických poměrů v ČSSR umožnilo provádění woodcrafterské činnosti celé řadě dalších turistických oddílů pod ČSM a sportovními organizacemi.

1968 - v červnu se na Slunečné pasece¹⁰ pod Křemešníkem sešel přípravný výbor pro obnovení LLM a byl podán Mílou Vavrdou návrh na registraci LLM na Ministerstvo vnitra. Po srpnové invazi vojsk Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska, Polska a NDR do ČSSR však svoji žádost stáhli a k obnovení LLM nedošlo. Ligové kmeny se na popud Milouše Stárka zaregistrují pod hlavičkou ČTU, kde oficiálně fungují do roku 1970, kdy je organizace zakázána.

1968 - 1980 - navzdory obnovené komunistické diktatuře pokračuje dál řada tábornických oddílů pod hlavičkou legálních organizací (ČSTV, ČSOP, Svazarm, Domy dětí a mládeže, Pionýr …). Roku 1970 vyšla v novém upraveném překladu M. Zapletala Setonova Kniha lesní moudrosti a Svitek březové kůry, podle níž vzniklo nezávisle na sobě velké množství kmenů a oddílů (Tuscarora *1972, Netnokwa *1974, Mawaden *1974, Huroni *1978, Hledači - Konestoga *1980, Tussilago *1984, Bílý Wampum *1980 ad.), začal vycházet kmenový woodcrafterský časopis Wampum (od roku 1973), od roku 1972 začal kmen Neskenon pořádat pro spřátelené kmeny sportovní turnaj "lakrosová liga", účastnili se ekologických programů (Aqua Brdy - mapování a obnova studánek na Brdech), pořádala se velká mezikmenová soutěž v tábornických dovednostech Kiwendotha.

1980 - 1989 - ačkoliv existovala spousta legálních oddílů, která pracovala na woodcrafterském základě, "woodcraft" byl stále považován za nepovolenou podvratnou činnost nepřátelskou vůči KSČ, řada vůdců i dospělých členů měla pro své názory problémy s tajnou policií. Hra na schovávanou pokračuje a woodcrafterské kmeny se schází na tajných sněmech, pořádají se letní rodinné tábory (u Kepelského potoka¹¹ u Sušice aj.), pravidelná setkání (Přichovice¹² v Jizerských horách, brigády na údržbě srubu Bobří hrad¹³ u Skleného nad Oslavou aj.) a plánuje se oficiální obnovení LLM. Ve 2. polovině 80. let se aktivity soustřeďují kolem pražského kmene Bílý Wampum, jehož specifikem je důsledná indiánská orientace, která později měla hlavní podíl na vzniku euroindianského hnutí v Československu stejně jako na indiánské zaměření (indiancraft) později obnovené LLM.

1989 - v listopadu "sametová revoluce" zrušila vládu jedné strany a země se vrátila k demokratickým principům. Byl vytvořen přípravný woodcrafterský výbor LLM (M. Kupka - Logan, F. Kožíšek - Biminiji, J. Novák - Hukwim, D. Hoffmann - Wanblitanka), hlásili se další stoupenci woodcraftu.

1990 - obnovení LLM bylo schváleno slavnostním sněmem 2. 6. na Malém Waldenu¹⁴ na Českomoravské vrchovině u Skleného nad Oslavou, náčelníkem byl zvolen Martin Kupka - Logan. Od svého obnovení má LLM okolo 1000 členů, vydává časopis Bizoní vítr a vnitřní oběžník Totemovou desku. Dále je to už záležitost spíše současnosti, takže zavítejte prosím na článek O LLM.

Použitá literatura:

Břečka B.: Historie čs. skautského hnutí, vydala Brněnská rada Junáka, Brno, 1999.
Klimánek E., Kožíšek F. a kol.: Kniha o woodcraftu, vydala Biblioteczka Walden, Katowice, 1995.

Geografická data a popisy tábořišť:

¹ Walden - ve Svätojánské dolině pod Smrekovicou v Nízkých Tatrách, tábořiště 49°01´25´´ severní šířky, 19°39´55´´ východní délky; na JJZ od Liptovského Svätého Jána, údolím říčky Štiavnice 3,5 km od sjezdu z dálnice k potoku Biela, odtud 400 m na JZ proti proudu potoka
² Samechov - 49°52´17´´ severní šířky, 14°50´9´´ východní délky; na jihozápad od Samechova na východ od Chocerad v údolí malého potoka, který se vlévá od jihu do Sázavy. Dnes je v blízkosti několik chat. Nejbližší patří Hudžinovi - Ing. Zdeněk Laita
³ Valašský Walden - u Nového Hrozenkova na Moravě, tábořiště a později chata 49°18´16´´ severní šířky, 18°13´33´´východní délky; z Nového Hrozenkova na JV údolím Vranče asi 4,2 km (od odbočení z hlavní silnice) k autobusové zastávce Hluchá, odtud zpět asi 80 m, překročit můstek přes potok a směrem na JZ asi 10 minut chůze k chatě. Dnes (v r. 2006) má chata jiného majitele
⁴ Živohošť - dnes je tábořiště hluboko pod hladinou Slapské přehrady
⁵ Stvořidla - tábořiště na levém břehu Sázavy 49°40´ severní šířky, 15°20´ východní délky; v krásném úseku proudů mezi balvany, 6 km na JV od železniční stanice Ledeč nad Sázavou
⁶ Štiřín - 49°55´ severní šířky, 14°36´ východní délky; na SV od Kamenice směrem na Velké Popovice
⁷ Klínové boudy - 50°42´33´´ severní šířky, 15°39´10´´ východní délky; dnes v Krkonošském národním parku
⁸ Střela - 50°00´03´´ severní šířky, 13°17´52´´ východní délky; v zátočině na levém břehu Střely asi 1 km proti proudu od soutoku s Manětínským potokem
⁹ Hřmící řeka - ve Vysokých Tatrách, tábořiště 49°07´34´´ severní šířky, 19°53´17´´ východní délky; v letech 1948-1951 jedno z nejkrásnějších tábořišť, na levém břehu řeky Belé 600 m na SV od Kokavského mostu, 9,1 km na SV od kostela v nejbližší obci Pribylině. Dnes je tábořiště zarostlé lesem z přirozeného náletu, protože po vzniku Tatranského národního parku se zde už nemohou pást ovce a krávy.
¹⁰ Slunečná paseka - pod Křemešníkem (hora 765m n.m., 7 km na VJV od Pelhřimova, na vrcholu kostel - poutní místo), tábořiště 49°25´8´´ severní šířky, 15°19´37´´ východní délky; 1,7 km na S od kostela, dle slov Mahykana prý nejkrásnější tábořiště v Českých zemích (v r. 1968)
¹¹ Kepelský potok - na Šumavě, 49°13´1´´ severní šířky, 13°23´46´´ východní délky; asi 3 km na Z od obce Petrovice u Sušice
¹² Přichovice - blízko Tanvaldu, 50°44´18´´ severní šířky, 15°22´ východní délky; 900 m na J od vrcholu hory Hvězda - 959 m n.m
¹³ Bobří hrad - 49°27´29´´ severní šířky, 16°3´7´´východní délky; 2,2 km na S od železniční stanice Sklené nad Oslavou
¹⁴ Malý Walden - na Českomoravské vrchovině, tábořiště 49°26´45´´ severní šířky, 16°04´48´´ východní délky; mírně skloněná louka mezi lesem a rybníkem, 1,2 km od kostela v Bobrůvce na ZJZ směr Sklené nad Oslavou, obzor na východní straně je jenom asi o 4° výše, takže slunce svítí na tábor od rána až do pozdního odpoledne, žádná vesnice není vidět, je to volný prostor uprostřed krásné přírody