Kolébka

Obr. A.

Obr. B.

Obr. C.

Obr. D.

Obr. E.

Mnozí z vás jsou již odrostlejší a trápí je otázka, co s miminkem na táboře. Viděl jsem v týpích nesčíslně různých zařízení na děti, od normálních dětských postýlek po improvizované lenoško-postelové proutěné zařízení německých hobystů. Každému vyhovuje něco jiného. Někteří lidé říkají, že takhle malé děti se do lesa tahat nemají. Můj syn a Gleškova dcera Karolína byli poprvé v týpí když jim bylo 11 dní a nevypadají nijak postiženě. Samozřejmě jsme ihned pro naše novorozence vyrobili indiánské kolébky a hned jsme dělali pokusy s miminky v nich. Původně se babičky a dědečkové děsili, když viděli, jak svazuji svého synka a před tím svoji dceru, která dnes již chodí dávno do školy, do indiánské kolébky, ale když se děti řevem dožadovali přendání z postýlky do kolébky, odkud viděli na svět a mohli si hrát s panenkami či želvičkami přivázanými na stříšce tohohle bezvadného zařízení, zvítězili jsme.

Jak si takovou kolébku udělat? Jednoduše!

Nejdříve si z dobrého jasanového dřeva vyřízneme lyžiny, jako jsou na obrázku A. Hezky je ohoblujeme, ohladíme smirkovým papírem a buďto namoříme lihovým mořidlem, nebo je nabarvíme nažluto. Pobijeme je ozdobnými mosaznými hřeby a můžeme na ně přidělat pírka. Splátujeme a svážeme je pevným řemenem opravdu dobře, aby dítě nespadlo a neublížilo si. Potom vezmeme dlouhý pás kůže, který můžeme ozdobit ostny či korálky podle fotografií. Všijeme horní stranu a podle obrázku k ní přivážeme řemínky na sepnutí. Podle obrázku C přišijeme ke kůži nevydělanou kůži, která chrání děcko při pádu kolébky či při nějakém nárazu a drží tvar kolébky. Potom všijeme z rudé či modré látky podšívku, která vyplní již sešitou kolébku se zády podle obrázku D. Kraje celé kolébky zepředu převyšijeme korálky, abychom schovali sešití podšívky a kůže. Indiáni to tak většinou dělali. A nakonec celou kolébku přivážeme řemeny, které podvlékáme celou zadní stranou k lyžinám, ve kterých máme pro tento případ připravené dírky. Kolébka je pěkně připravená a nezapomeneme dát na stříšku řemínek, který končí ve výšce očí dítěte. K němu přivážeme vyšívanou želvičku, či jinou hračku.

Nezapomínejte nikdy na to, že nežijeme v Americe před 200 lety. Když opíráte dítě o tyč v týpí, nezapomeňte nikdy hořejší konec lyžin pro jistotu převázat, aby kolébka nespadla, i když nevydělaná kůže v horní části ochrání dítě před jakýmkoli nárazem.

Že nevěříte, že jsme takto s dětmi tábořili? Doufám, že vás o tom pár fotografií z našich táboření přesvědčí a mrňousové na nich, myslím, nevypadají, jako když je někdo trápí.

Navíc je dítě v suchu, může pozorovat, jak maminka připravuje placky či šije mokasíny, a když se mu tahle pozice přestane líbit, samo si zařve. Potom kolébku položíme a rozvážeme. Miminko si pěkně protáhne nožky a lebedí si zrovna tak, jako v nejlepší postýlce.

Když ho balíme do deky, kterou musí být v kolíbce obaleno, dáváme také jednu deku na dno kolébky pod zádíčka, aby mimino netlačily lyžiny. Ne abyste mrňousky utahovali do kolébek, až budou modří, nebo abyste je v téhle poloze nechali řvát celý den opřené o týpí!

Jestliže se vašemu prckovi v kolébce nelíbí – nemá v sobě geny Šíleného koně nebo Rudého oblaka. Prostě si ji pověste doma na zeď a dejte si do týpí postýlku nebo kočár. Že se nám to ale osvědčilo – to si pište.

Přeji vám i vašim mrňouskům prima táboření a co nejvíc příbuzných bez předsudků. Nic tak není pro děti dobré jako krásná noc u ohně v týpí, koupel v ledovém potoce a svěží vzduch na našich tábořištích. Naše děti měly málo rýmu, nebyly ani jednou v nemocnici a rozhodně nemají z táboření žádné potíže, jak nám mnoho šťourů předpovídalo.

Přesto buďte opatrní, protože děti jsou naším největším pokladem a do jejich plnoletosti určujeme jejich život z velké části my a žádné dítě nemůže za to, že tatínek a maminka jsou Indiány uprostřed Evropy...

Wamblitanka