Jednotlivá čísla

• 1/1999
• 2/1999
• 3/1999
• 4/1999

vybraný článek

Číslo

---

PDF (22.36MB)

1/1999

Obsah:

Vybrali jsme pro vás :

Guido Boggiani - cestovatel, malíř a fotograf

Guido Boggiani se narodil 25. září 1861 v obci Omegna v severoitalské provincii Novara. Po otci zdědil umělecké sklony, které rozvíjel na malířské akademii di Brera v Miláně a poté prošel školením Filippa Carcana. Záhy se prosadil jako výrazný představitel lombardské naturalististické krajinomalby a vstoupil do vybraných intelektuálních kruhů. Plynulý vzestup po žebříčku společenské, umělecká i obchodní kariéry však neočekávaně přerušil v listopadu 1887 odjezdem do Jižní Ameriky.

Po krátkém pobytu v Argentině, kde vytvořil několik rozměrných pláten, přesídlil do vnitrozemí. Usadil se na horním toku řeky Paraguaye a setkání s domorodými kulturami ho podnítilo k jejich systematickému studiu a vzbudilo jeho vědecké ambice. Poháněn úspěchy při výzkumech neprobádaných končin a tamnějších indiánských kmenů, jejich zvyků a umění, nelitoval času, námahy, ani finančních prostředků. Obchod s kůžemi, který byl původně motivem jeho expedic, se stále více stával pouhou záminkou pro další výpravy do hraničních území severní Paraguaye, Brazílie a Bolívie.

Do Itálie se vrátil v roce 1893. Znovu se stal středem společenského zájmu nejen svými osudy a zámořským uměleckým dílem, ale také shromážděnou etnografickou sbírkou velké historické a dokumentární ceny. Své poznatky shrnul na základě jihoamerického deníku kromě četných přednášek a statí do dvou stěžejních knih "Čamakokové" a "Kuďuveové". Zároveň se systematicky připravoval na další pobyt v Jižní Americe a studoval veškerou dostupnou lite-raturu v oblasti antropologie, etnografie a lingvistiky. V roce 1896, odjížděl do Paraquaye s utříděnými zkušenostmi, nabitý znalostmi a jasnou představou o dalším směru svého vědeckého bádání. Vezl si také novou technickou pomůcku pro svůj terénní výzkum – fotografický aparát.

Guido Boggiani zhotovil v letech 1896 – 1901 pravděpodobně 415 snímků na skleněné želatinové desky různých formátů. Dalo by se očekávat, že krajinářská tvorba, v níž vynikal jako malíř, bude také těžištěm jeho fotografického díla. Pravý význam a síla jeho fotografií však spočívá v jeho portrétní tvorbě, které tvoří největší skupinu jeho negativů. K původně vědeckému záměru zachytit například ornamentální malby na těle nebo typickou fyziognomii zkoumaného kmene se záhy přidružil umělecký záměr. Boggiani pochopil, že díky optickému přístroji získal novou možnost tvůrčího výrazu. Přes stížený kontakt s divochy s tolik odlišným myšlením a žebříčkem hodnot, na něž dosud nedopadl stín zániku vlastní kultury, se mu podařilo zachytit autentické a ještě normálně fungující lidské komunity, k nimž dosud nepronikl destruktivní vliv bělošské civilizace. Mimořádně kultivovaným ztvárněním popisného dokumentu se začlenil mezi přední průkopníky nového estetického výrazu "čisté" fotografie jako svébytného odvětví výtvarného umění, jak byla s konečnou platností uznána až o mnoho let později. S nevídanou uměleckou silou a pozoruhodnou technickou brilancí však vytvořil dílo, jemuž náleží čelné místo v počátcích dějin výtvarné fotografie.

Ačkoliv je u většiny Boggianiho portrétů patrné, že je pořídil s plným vědomím a souhlasem modelu, nedůvěra k neznámému přístroji a strach, že zpodobněním přijde divoch o svou duši, byly patrně důvodem k Boggianiho smrti. V roce 1901 se nevrátil z výpravy k indiánům Čamakoko a později byly nalezeny jeho tělesné pozůstatky i zničená výbava. V letech 1904 – 08 shromáždil jeho fotografickou pozůstalost v Jižní Americe český cestovatel A. V. Frič (1882 –- 1944), získal ji od pozůstalých darem a přivezl do vlasti. Z originálních velkoformátových skleněných negativů byly nyní zhotoveny (bez jakýchkoliv opravných zásahů - retuší poničených míst, výřezů apod., aby byl patrný jejich současný stav a doložen původní autorský záměr) kontaktní kopie 1:1 i zvětšeniny pro výstavu, která v současné době putuje.